Včera, 7. května, jsem se na vokovickém hřbitově spolu s kolegy z Českého svazu bojovíků za svobodu včetně jeho místopředsedy, veterána bojů Pražského povstání plukovníka Emila Šneberga, zúčastnil pietního aktu na počest sovětských osvoboditelů Československa a Prahy, kteří jsou zde spolu s jejich českými spolubojovníky pochováni. Padli v těžkých bojích s německými okupanty v Divoké Šárce a v dalších částech Prahy 6, jejíž vedení dnes pomníky našich osvoboditelů hanebně bourá. ...

Letošní oslavy osvobození naší republiky – osvobození, které zároveň znamenalo odvrácení reálného rizika plánované úplné genocidy českého národa ze strany Německa, jsou snad těmi nejdůležitějšími od roku 1989. A to zejména z toho důvodu, že se nacházíme uprostřed tvrdého politického boje o zfalšování moderních československých respektive českých dějin, zejména skrze reinterpretaci příčin, průběhu a výsledků druhé světové války. Tento boj ovšem není veden výhradně a pouze o výklad minulosti, ale jde především o boj o naší přítomnost a budoucnost. ...

V souvislosti s přepisováním dějin také často slýcháme, že jsme vlastně národ Čecháčků, který nikdy pořádně nebojoval, ale v podstatě pouze kolaboroval. Nic není vzdálenějšího historické pravdě – Československo si svou existenci muselo tvrdě vybojovat a obhájit i vojensky, ihned po 28. říjnu 1918 v tvrdých vojenských střetech s Němci, Poláky a Maďary. Výkony našeho protiněmeckého domácího a zahraničního odboje jsou naprosto unikání a obdivuhodné - včetně popravy kata Heydricha. ...

Na co dnešní obdivovatelé zběhů, zrádců a vrahů z řad vlasovců také "zapomínají", jsou rozkazy, které ohledně Prahy a pražských povstalců vydával německý armádní šéf polní maršál Schörner. ... 3. 5. 1945 vydal rozkaz tohoto znění: "Za současné situace je správný každý prostředek k zamezení vzplanutí povstaleckého hnutí. Jenom nyní neukázat žádnou slabost. Proti každému ohnisku nepokojů bezohledně zakročit. Účastníky decimovat. Stejně tak zakročit proti všem měkkým a váhavým ve vlastních řadách, kteří v této hodině selžou.“ Uvědomme si, že německá armáda na území Protektorátu i tehdy ještě čítala kolem milionu vojáků ve zbrani. ... Již začátkem dubna 1945 se navíc nacisté pustili do opevňování Prahy. Na vyvýšených místech, na Petříně, v Kinského sadech a na Letenské pláni vznikly pozice pro umístění těžkého dělostřelectva. Přes Letnou, Haunspalku a Bubeneč byly naplánovány ústupové trasy. Žádný most před Vltavu neměl padnout do rukou protivníků. Tato a další opatření měla zajistit, že se němečtí vojáci nedostanou do ruského zajetí - i to, že za nimi zůstane místo Prahy jenom vydrancovaná spálená země.

Nyní si tedy zkusme představit, co by se asi v Praze a s jejími obyvateli dělo, nebýt zde reálná vize přijíždějící Rudé armády, která znamenala odříznutí německé cesty do amerického zajetí a vysokou pravděpodobnost, že pachatelé válečných zločinů budou pochytáni a souzeni nikoli na „demokratickém“ Západě, ale v Československu nebo přímo v Sovětském svazu. Je tedy nesporným historickým faktem, že nástup Rudé armády a její zásah v Praze naše hlavní město a jeho obyvatele zachránil. ...

Celý článek zde.

Emil Šneberg se studenty, 2013. Zdroj zde.