Tři týdny po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách jsem se vydal na konferenci skupiny Le Cercle, která se dvakrát za rok střídavě koná ve Washingtonu a Londýně. Protože se v obou těchto místech v roce 2016 něco významného, dokonce revolučního událo, jako téma svého washingtonského projevu jsem zvolil název „Několik poznámek k vítězstvím Brexitu a Trumpa – viděno ze střední Evropy“ ...

Skupina Le Cercle (sezení je ale vždycky v obdélníku, nikoli v kruhu), letos necelých 100 účastníků, je velmi různorodá – od britských členů parlamentu po velkovévodu Karla von Habsburga, od bývalého velitele NATO Jamese Jonese a známého amerického ideologa neokonservatismu Billa Kristola přes starostu francouzské Nice, bývalého velitele jordánského letectva, dnešního místopředsedu vlády Kurdistánu až k velvyslancům a náměstkům amerických ministerstev. ...

Je evidentní, že díky Facebooku a Twitteru média ztratila spoustu čtenářů a posluchačů. Trump provokuje média i tím, že nedělá tiskové konference – žádná nebyla už od června. Zklamáni z výsledků voleb byli zejména obamovští demokraté (smutek šéfky tiskového odboru prezidenta Obamy byl zcela evidentní – a neskrývaný) a celý establishment dnešní administrativy. Zklamaní jsou i mnozí republikáni a zejména bushovští neokoni (Bill Kristol také neskrýval své zklamání). ...

Mé vystoupení na konferenci Le Cercle vyvolalo ostré reakce – většina byla souhlasných, menšina ostře nesouhlasných. Nesouhlasné byly od v Anglii žijícího Poláka, od v Anglii žijícího Bulhara, od anglického protibrexitovského novináře, od americké novinářky ze CNN. Dá se to shrnout jednou jedinou větou – jsou to lidé slepě věřící bruselské propagandě. Jeden z nich řekl, že to nemůže přece být tak zlé, protože lidi v Evropě nerebelují a nejsou v ulicích. Namítal jsem, že Evropa zlenivěla, že se pořád ještě raduje ze svého bohatství (a chce si jeho zbytky ještě užít), že jsou lidé vystaveni neuvěřitelné propagandě a indoktrinaci a – hlavně – že rebelii vidím v brexitu, v síle politických stran vystupujících proti bruselskému establishmentu (v Německu, Rakousku, Francii, Holandsku, Švédsku, a dalších zemích) a v reakci obyčejných lidí na masovou migraci. Zdá se, že to někteří lidé stále nechtějí vzít na vědomí. ...

Celý článek zde.