Je to krásná akce, pečlivě zorganizovaná (policie, dobrovolní hasiči, vyzdobené vesnice na trati). Na pomalu dvou stech kilometrech nevidíte díru v silnici nebo nebezpečný kanál. Všechna nebezpečná místa jsou označena s německou důkladností. Akce daleko masovější než české cyklistické maratóny. ... Ale letos jsem poprvé zauvažoval, jestli mám jet. ...

Nová levice a bruselské elity určitě daleko víc nenávidí paní Le Penovou, Borise Johnsona, Nigela Farage či německou Pegidu a AfD než lidi, co bodají nožem malou holčičku.

„Ten řidič kamiónu, on vyrůstal v beznadějném ghettu, takže vlastně nedostal šanci od společnosti ...“

„Ten Afghánec byl mladý a úplně bezproblémový ...“

Nechci žít ve světě, kde jsou zavřený všechny hospody a bary ve městě a lidi mají zůstat doma a čekat na pokyny, protože venku probíhá protiteroristická akce. ...

Tisíce migrantů dál přicházejí, akorát televize už to nevysílají. Stovky Turků skandovaly ve Vídni „Řekni, a my je zabijeme“ normálně na hlavní třídě Mariahilfer Strasse, kam jezdí tisíce Čechů nakupovat před Vánocemi.

Já takový svět nechci. A je už těsně za hranicemi.

Nevidím jinou cestu než odmítnout evropské přerozdělování migrantů (tedy odmítnout tuto vládu, která ho bez odporu provádí) a začít hlídat hranice. Chránit si naši zatím relativně bezpečnou zemi. I za cenu roztržky s Evropskou unií. Jistě bychom za to zaplatili vysokou cenu (nám by se EU mstila daleko účinněji než Britům).

Ale já jsem připravený dát si večer 2 piva místo 3. Koupit si nové auto za 9 let, a ne za 6. Nebo jet na dovolenou na týden místo 14 dnů.

Naopak nejsem připraven říkat dětem – nejezdi metrem, tady je to hrozně nebezpečné na těchhle stanicích. Nebo – tam nepůjdeš, vždyť je to kousek od Holešovic, je to nebezpečné.

Němečtí a francouzští (a belgičtí a švédští a…) rodiče už tohle dětem říkají. Já v takovém světě žít nechci.

Celý článek zde.