Je to už dvacet let. Tenkrát jsme skoro všichni věřili tomu, co nám sdělovala média. Srbové prý masakrovali a vyháněli albánské obyvatelstvo, za jehož práva bojovala Kosovská osvobozenecká armáda. Kdo jiný by se mohl zastat Albánců, než USA a jejich spojenci? A tak jsme proti útoku na Srbsko nic neměli.

Bombardování Bělehradu na jaře 1999

Dnes již alespoň někteří vědí, že všechno bylo jinak. Kde hledat informace? Pokud se chcete o Srbsku a jeho dávné i novodobé historii dozvědět více, mohu doporučit knihu profesora Rajko Dolečka „Sága českého lékaře po 92 letech“, která vyšla v roce 2017. Profesor Doleček prožil druhou světovou válku právě v Srbsku, které považoval za svoji druhou vlast. Také o událostech, ke kterým došlo před 20 lety, se v knize často zmiňuje.

24. března 1999 zahájilo NATO bombardování malé Jugoslávie (Srbsko a Černá hora). Nad Bělehradem a dalšími srbskými městy se objevily bombardéry NATO a 78 dní shazovaly bomby nejen na vojenské cíle, ale i na mosty, elektrárny, továrny, rafinerie a školy. Srbsko mělo být co nejvíce zničeno. Byly použity i bomby s ochuzeným uranem – v místech jejich dopadů je dnes zvýšený výskyt leukémie a rakoviny.

Srbsko se ve svých dějinách zatím nikdy nevzdalo, a vždy statečně bojovalo. Ať už to bylo v roce 1914, po vyhlášení války Rakousko-Uherskem, nebo v roce 1941, po napadení Německem a jeho spojenci. I na jaře 1999 se Srbové 78 dní statečně bránili proti obrovské přesile NATO.

Mediální příprava

V dobách studené války Západ Jugoslávii potřeboval – nebyla totiž součástí Varšavské smlouvy a protože měla 4. největší armádu v Evropě, bylo potřeba si Jugoslávii hýčkat, aby se vojensky k východnímu bloku nepřipojila. Kosovská osvobozenecká armádu existovala již v osmdesátých letech, a i v USA byla tehdy vedena jako islamistická teroristická organizace. S příchodem devadesátých let se vše změnilo. Sovětský svaz padl, Varšavská smlouva byla rozpuštěna. Svět se stal jednopolárním. Jugoslávie již nebyla potřeba. Naopak, USA chtěly posílit své strategické pozice na Balkáně. V roce 1993 prezident Clinton nabízel vůdci bosenských muslimů (Alija Izetbegović), že pokud „zajistí“, aby Srbové zabili pět tisíc bosenských muslimů, budou USA vojensky intervenovat. To tehdy Izetbegović odmítl (viz článek v Sarajevském časopise Dani: „5000 bosenských hlav za vojenskou intervenci“, 22.6.1998).

Srebrenica

K tomu, aby si veřejnost zvykla na to, že v Balkánském konfliktu jsou Srbové ti zlí, byl zpětně vykonstruován masakr ve Srebrenici. V červenci 1995 údajně Srbské jednotky popravily 8.000 muslimských zajatců. Že se jednalo o výmysl, lze snadno doložit: v prosinci 1995 během Daytonských jednání se bosenský předák Alija Izetbegović a žádném takovém masakru nezmínil. Mluvil jen o tisíci Bosňanů, kteří v okolí Srebrenici padli v bojích se Srby. O žádné popravě osmi tisíc zajatců nepadlo ani slovo. Bylo ale potřeba mediálně připravit půdu, a tak byla shromážděna jména všech nezvěstných muslimských mužů, kteří padli v regulérním boji nebo prostě jen v tu dobu byli nezvěstní a později se vrátili domů. Tato jména byla vytesána na pomník ve Srebrenici. Že ve stejné době bylo ze svých domovů v Krajině vyhnáno 230.000 Srbů, kteří tam staletí žili a stovky z nich byli přitom povražděny, o tom se moc nemluvilo.

78 dní agrese

Od 24. března 1999 probíhalo bombardování Srbska a Černé hory. Jugoslávská armáda skutečně v roce 1999 prováděla v Kosovu vojenské operace proti UCK – což byla islamistická teroristická organizace, podporovaná Západem. Žádný stát nemůže na svém území nechat řádit teroristy a Srbsko se tehdy proti UCK bránit muselo. Prezident Clinton mluvil v červnu 1999 o desetitisících povražděných Albánců na Kosovu. V příštích měsících probíhal v Kosovu průzkum, a do konce roku bylo nalezeno 2109 mrtvol různých národností. Žádná genocida potvrzena nebyla. O stovkách zajatců, popravených UCK, jejichž orgány byly prodány na transplantace do zahraničí, se také příliš nemluví.

Následky bombardování. Bělehrad 1999.

Srbsko se po 78 dnech z Kosova stáhlo. Během této doby bylo na jeho území shozeno mnohem více bomb, než v Afganistánu, Libyi nebo Iráku. O život přišlo tisíc srbských vojáků a policistů a 2700 civilistů včetně dětí. Dvakrát byly bombardovány i kolony albánských uprchlíků, považované za srbské vojenské kolony. Škody na infrastruktuře dosáhly desítek miliard dolarů, byly zničeny továrny, školy i nemocnice.

USA dosáhly svého – v Kosovu dnes mají svoji druhou největší vojenskou základnu v Evropě.

Poučení

Když se rozpadl východní blok a Sovětský svaz, zdálo se, že svět bude lepší. Byla to jen iluze. NATO ani Evropská unie nejenže válce v Evropě nezabránily, ale samy se staly agresory. Pokud nás tedy členství v NATO před něčím chrání, tak snad jedině před „humanitárním bombardováním“, jakému bylo před dvaceti lety vystaveno Srbsko.