Pamatujete si ještě jak to tehdy bylo? V srpnu 2013 již zuřila v Sýrii občanská válka. Najednou, kdesi na předměstí Damašku, došlo k útoku chemickými zbraněmi na civilní obyvatelstvo. Podle zpráv v médiích hlavního proudu stál za útokem prezident Asad. CNN zveřejnila drastické záběry zasažených a „Americký ministr zahraničí John Kerry přiznal, že sdílením videa chce americká vláda přesvědčit občany a Kongres o nutnosti vojenského zásahu proti syrskému režimu.“(1) Rusko a další země byly sice proti, nicméně se zdálo, že není síly, která by americký útok na Sýrii zastavila. A přesto tenkrát k americko – francouzské agresi nedošlo. Intervence nebyla odvrácena silou. Američany nezastavily hrozby Bášara Asada, že Sýrie pro ně bude druhým Vietnamem, ani ruské válečné lodi, které připluly k břehům Sýrie.
Ruské válečné lodi u břehů Sýrie 10.9.2013. Foto: RIA NOVOSTI
Papež František na 7. září 2013 vyhlásil den postu za mír v Sýrii. A kdo se tehdy modlili, byli vyslyšeni. Sergej Lavrov přišel s návrhem, aby se Sýrie zavázala zlikvidovat své chemické zbraně a Bášar Asad na tento návrh přistoupil. Věřím, že nebýt těch statisíců křesťanů, kteří se modlili a postili, Sergej Lavrov by to tak dobře nevymyslel nebo by jeho návrh neměl takový dopad. Američané a Francouzi najednou ztratili podporu a již připravené bombardování zrušili.
Papež František. Foto: Radio Vaticana
S ubíhajícími dny bylo stále jasnější, že za chemickým útokem nestál Asadův režim (proč by to také dělal?), ale povstalci, navedení svými západními chlebodárci (2, 3, 4).
Jak se žilo v Sýrii ještě před začátkem občanské války a před arabským jarem? Nikdy jsem v této zemi nebyl, ale vzpomínám si na článek v RC Monitoru, kde si křesťanský duchovní pochvaloval vztahy mezi muslimy a křesťany. Pokud si chcete udělat zevrubný obrázek o Bášaru Asadovi, doporučuji poslechnout si Terezu Spencerovou v Hydeparku na ČT 24 (5). Jeho „zločinem“ nebylo porušování lidských práv, ale to, že Sýrie nebyla ochotna stát se spojencem a vazalem Západních mocností (stejně jako předtím Irák a Libye).
Září 2014 - studentky před universitou v Homsu. Budova university nebyla v bojích poničena. V roce 2014 Homs znovu dobyla syrská armáda. Foto: Jelena Gromova
Kdyby USA měly intervenovat do arabských zemí, ve kterých jsou porušována lidská práva, musela by na prvním místě být Saudská Arábie.
Září 2014 - školní třída v Homsu. Ve třídě se společně učí křesťané i muslimové. Reportáž z Homsu zde. Foto: Jelena Gromova
V rámci realizace amerického projektu "Nového Středního východu" (PNME - viz mapa níže) - začalo v Damašku "arabské jaro" s placenými demonstranty a později, když „pokojné demonstrace“ nestačily, ozbrojené povstání. Není pochyb o tom, že pokud by povstalcům nebyly dodávány zbraně ze zahraničí (zejména z USA), byli by jejich oddíly syrskou armádou za několik týdnů zlikvidovány. Že „arabské jaro“ v Sýrii pro křesťany dopadne špatně, o tom se vědělo již od samého začátku – podívejte se na rozhovor s Marthou Issovou na DVTV(6). Podle různých pramenů (7, 8) slíbili vyjednávači z USA islamistům za svržení Asada možnost vytvořit si na území Sýrie islámský stát. To, že Islámský stát nakonec získá takovou moc, nebylo nejspíš plánováno – Sýrie měla pravděpodobně dopadnout jako Libye, na jejímž území nyní proti sobě bojují různé milice.
V září 2014 USA zahájily nálety na území ovládaná Islámským státem v Sýrii. Znamená to, že úsilí vynaložené proti chystanému americkému útoku na Sýrii o rok dříve bylo zbytečné? Určitě ne. Rok je dlouhá doba a mnohé se změnilo. Američané, alespoň zatím, neútočí na pozice syrské armády, ale na pozice IS. Washington také nedávno přestal deklarovat, že Bášar Asad musí být odstraněn. Asadův režim je na území Sýrie jediná autorita, která umožňuje křesťanům život v relativní svobodě. Žádná jiná alternativa pro křesťany v Sýrii neexistuje. Pro syrské křesťanské uprchlíky tak svítá naděje, že se přece jen budou moct vrátit do svých domovů na území, která pomalu znovu dobývá syrská armáda (zbraně dostává syrská armáda z Ruska, jejich nákup financuje Írán). Syrští křesťané ale naši pomoc potřebovat budou – obnova jejich válkou zničených domovů bude velmi nákladná.
Na závěr bych se ještě vrátil k postu vyhlášenému papežem Františkem na 7. září 2013. Ani pro papeže asi nebylo jednoduché tento půst vyhlásit. Určitě to ale byl správný krok, který vedl k úspěchu. Z toho pro nás plyne, že bychom ve svém úsilí o spravedlnost měli vytrvat – pro Bášara Asada a syrské křesťany ještě zdaleka není vyhráno. Zlé plány mocných tohoto světa může i s naším přispěním zbořit Ten, který je nejmocnější.
Realizace plánu "Nového Středního východu", který prezentovala v roce 2006 v Tel Avivu tehdejší ministryně zahraničí USA C. Riceová, již stála minimálně desítky tisíc lidských životů. Více zde a zde.
