„Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker v Evropském parlamentu zdůraznil, že řízení kvůli nenaplňování dohodnutých kvót nelze srovnávat se sankcemi. Komise podle něj neměla jinou možnost, protože tyto tři státy (Česko, Polsko a Maďarsko) porušily unijní právo. ‚Je třeba dát jasně najevo, že i když hlasujete proti něčemu, tak musíte dodržovat platné právo,‘ řekl Juncker“. Tolik oficiální zpráva.
Konference pro evropskou bezpečnost v Praze (DESCOP) 9.6.2017. Foto: AFP 2017/ Michal Čížek
Pan Juncker to měl říci spíš takto: „I když jste proti, musíte se podřídit rozhodnutí Bruselu. Česko už není suverénní stát. My rozhodujeme, vy budete poslouchat. Až Vám za rok nařídíme přijmout sto tisíc muslimských migrantů, tak je přijmete. Poslouchat se musí. My nový evropský superstát vybudujeme a nikdo nám v tom bránit nebude. A k tomu sem potřebujeme dostat miliony muslimských migrantů, aby nám vytvořily nový evropský národ. Nebuďte sobečtí a umožněte nám realizovat naše plány“.
Zdálo by se, že většina členů vlády požadavky na přijetí migrantů odmítá, že v této otázce u nás panuje většinová shoda a že tedy máme skoro vyhráno. To je ale jen iluze. Všechny strany, které ve svém programu mají zavedení eura, další prohlubování evropské integrace, budování evropské armády, ve skutečnosti podporují omezení naší suverenity a úplné předání reálné vlády z Prahy do Bruselu. Následně už si migranti budou moct cestovat po jednotlivých evropských regionech (v současnosti jsou to ještě státy), jak budou chtít. Dávky budou mít všude stejné, takže půjdou tam, kde je bydlení nejlevnější. Jestli se v tom kterém regionu mluví německy nebo česky ani nepoznají.
Co je špatného na Spojených státech evropských?
Velký stát přece nemusí být hned špatný a naopak, v samostatné České republice nemusí být všechno dobré. Ano, to je pravda. Stručně řečeno, velikost státu nemá vliv na to, jak dobře se v něm žije. Proč se tedy bránit postupné likvidaci České republiky a začlenění do Spojených států evropských (ať už se budou jmenovat jakkoliv)?
Přínosy úplné evropské integrace pro občany
Už dnes nám přináší život v EU řadu výhod. Můžeme pracovat jednou v Pardubicích, za půl roku v Miláně, za dva roky v Hamburku. Při cestách po unii si nemusíme zařizovat roaming a nemusíme mít ani cestovní pas, stačí nám občanka. A co teprve ta úplná integrace, to by byly ještě další výhody. Při cestách po Evropě bychom si nemuseli sjednávat zdravotní pojištění. Na cestě z dovolené bychom si mohli koupit auto v Paříži a po návratu do Prahy bychom už nemuseli vyřizovat žádné formality. Evropská minimální mzda by byla pravděpodobně vyšší, než ta naše současná.
O co bychom naopak v integrované Evropě přišli
O náš národní jazyk. V horizontu desítek let by se česky mluvilo stále méně a méně. Byl by potřeba jeden hlavní společný úřední jazyk pro celý velký stát. Cizinci, kteří k nám přijedou, se česky učit nebudou. Proč také, když za rok budou pracovat někde jinde? Proč by se děti měly ve škole učit česky, když pro kariéru budou potřebovat hlavně angličtinu?
Dále bychom přišli o bezpečnost. Dnes stále ještě Česká republika patří mezi třicet nejbezpečnějších států světa. Mezi bezpečné státy už nepatří Francie, ani Velká Británie. Důvodem jsou statisíce převážně muslimských imigrantů na jejich území. Chodíte večer na procházku do městského parku? Necháváte děti aby si hrály s kamarády na hřišti za školou? Vracíte se pozdě večer pěšky z divadla nebo z kina? Pokud bydlíte ve větším městě, pak tohle všechno se v integrované Evropě stane minulostí. Podívejte se na rozhovor s Kateřinou Janouchovou na DVTV o tom, jak se dnes žije ve Švédsku.
A nakonec bychom přišli také o možnost rozhodovat o zákonech, které u nás platí. Už dnes 80 % zákonů, které schvaluje náš parlament, bylo vytvořeno v Bruselu. Rumunský parlament 9. května 2017 odhlasoval rozhodnutí, ve kterém se vyslovil pro klasickou rodinu a manželství tvořené mužem a ženou. Zákon byl schválen navzdory kampani vedené nevládními organizacemi. Tak tohle by už ve Spojených státech evropských nešlo. Evropská komise a globalisté (skrze nevládní organizace financované většinou ze zdrojů v USA) dlouhodobě prosazují LGBT ideologii, politickou korektnost a vytlačení tradičních křesťanských hodnot z veřejného prostoru.
Co je pro nás lepší
Komu je jedno, jak budou žít jeho děti a vnoučata, komu jde jen o to, aby mohl každý rok jet na dovolenou k moři a aby si mohl každé čtyři roky koupit nové auto, ať na podzim volí některou vládní nebo jinou probruselskou stranu. Vystoupení z EU by s sebou jistě přineslo ekonomické komplikace a zdražení. Na druhou stranu, nemusí to být tak dramatické, jak je nám předkládáno. Když jsme ještě v EU nebyli, také jsem žili. Pokud chcete, aby Česká republika zůstala relativně bezpečnou zemí, jak ji známe dnes, i v příštích desetiletích, pak volte strany, které mají v programu uzavření státních hranic a referendum o vystoupení z EU a z NATO, jako například SPD.
Starší projev premiéra Orbána (české titulky) z 15.3.2016, kdy vysvětluje maďarský postoj k imigraci, se kterým se ztotožňuji. „… Je zakázáno říkat, že v Bruselu pracují na schématech, jak cizince co nejrychleji rozmístit mezi námi proti naší vůli. Je zakázáno poukázat, že důvod pro usídlení těchto lidí zde, je změnit náboženské a kulturní zázemí Evropy, a přestavět její etnické základy. … Hlavní nebezpečí evropské budoucnosti nehrozí od těch, kteří sem chtějí přijít, ale od fanatických bruselských přisluhovačů multikulturalismu. … Nebudeme do Maďarska importovat kriminalitu, terorismus, homofobii a synagogy-vypalující antisemitismus. Tady nebudou žádná přistěhovalecká ghetta, ve kterých neplatí naše zákony, tady nenastane destrukce pořádku, žádné výtržnosti imigrantů, a žádné gangy lovící naše ženy a dcery. ... “
Chceme pomáhat, ale na místě, ne zvát migranty sem, říká Viktor Orbán. Evropská komise dělá pravý opak. Svými prohlášeními, že očekává příchod milionu migrantů, a zajištěním pravidelné dopravy od libyjských břehů zve nepřímo všechny, aby odcházeli ze svých původních domovů do Evropy, kde jim slibuje ráj na zemi. A dále vyhlásí, že na poválečné obnově Sýrie se podílet nebude, dokud bude u moci prezident Asad. Tím Evropská komise ukazuje, že nemá zájem na tom, aby se v Sýrii co nejdříve žilo lidem stejně dobře, jako před začátkem povstání, které USA se svými spojenci organizovaly a financovaly.
Podzim 2017
Podzimní volby se blíží. Politici, ale ani voliči, nejsou neúplatní. Necháme se také koupit? Jak píše Paul Johnson v Dějinách křesťanství, Adolf Hitler ve třicátých letech umlčel většinu křesťanů tím, že přispíval nemalými částkami protestantským církvím i katolickým diecézím. Ne proto, že by jim chtěl pomáhat, nebo že by se považoval za křesťana, ale aby jim zavřel ústa. Neumlčel všechny, ale mnohé ano. Kritizujte někoho, kdo vám dává peníze. Adolf Hitler nevytruboval do světa, že chce stavět koncentrační tábory, aby v nich popravil miliony Židů. Do konce války většina Němců nevěděla, jaké hrůzy a zločiny se v koncentračních táborech odehrávají. Věřili svému vůdci a médiím. Ani globalisté a levicoví liberálové ovládající EU nám nebudou vypravovat, jak má vypadat jejich nová Evropa a následně celosvětová vláda.
Evropský superstát není konečným cílem
Cíle globalistů si můžeme představit. Jeden obrovský trh vyhovuje velkým nadnárodním koncernům – nepřekáží jim kontroly na hranicích, ani clo, nemusí řešit různé předpisy a zákony. Umožňuje jim likvidovat lokální konkurenci a zvyšovat zisky.
Julian Assange ani Edward Snowden už nebudou mít kam utíkat, ani kde zveřejňovat své názory. Hotovost už nebude potřeba a možná ani žádné platební karty – bude stačit otisk prstu. Kdo bude zlobit, tomu příslušný orgán jediným kliknutím zablokuje účet, dokud nepřijde k rozumu. Do té doby si nezbedník (například extrémista, xenofob, homofob, islamofob, odpůrce potratů atd.) nikde na světě nekoupí ani svačinu. Bude moct jen žebrat (pokud to bude dovoleno) nebo rovnou požádat o eutanázii. Nebo se „polepšit“ a udělat sebekritiku. Pak mu účet zase odblokují. Po druhé už si to rozmyslí.
Babylón nebo Jeruzalém?
Roku 537 před Kristem byli Židé 50 let v babylónském zajetí, když jim perský král Kýros dovolil vrátit se do Judska a obnovit chrám. Zdaleka ne všichni tuto možnost využili, protože v Babylóně si už zvykli a žilo se jim tam dobře. Cesta do Jeruzaléma byla dlouhá (1.300 km), čekali tam jen rozvaliny a spousta práce. Přesto se mnozí na cestu vydali a pustili se s pomocí Boží do stavby. Roku 515 před Kristem byl chrám nakonec obnoven. Později byly také opraveny hradby Jeruzaléma: „Hradby byly úplně dostavěny dvacátého pátého dne měsíce elúlu, za dvaapadesát dní. Jak o tom uslyšeli všichni naši nepřátelé a spatřili to všichni pohané z okolí, velice zmalomyslněli. Poznali totiž, že toto dílo bylo vykonáno s pomocí našeho Boha “ (Nehemjáš 6, 15-16).
Jak se rozhodneme my? Zvolíme si život v novém Babylonu a nebo raději obnovu chrámu a hradeb?
