Thomas Mann na počátku třicátých let varoval před nástupem nacismu a proto musel v roce 1933 odejít z rodného Německa do Švýcarska, kde žil v exilu. Následně se bratři Mannové snažili získat československý pas, aby mohli odjet do USA. Pomohla jim Proseč, kde získali v roce 1936 domovské právo. Na základě takto získaného domovského práva požádali oba bratři o vystavení československého pasu.
Když jsem si náhodou přečetl krátký komentovaný výňatek z knihy Doktor Faustus, nezbylo než vyrazit do prosečské knihovny a román si vypůjčit.
Thomas Mann a Albert Einstein, Princeton 1938. Foto: Wikimedia Commons
Thomas Mann toto své nejznámější dílo dokončil v roce 1947. Kniha je obsáhlá, české vydání z roku 1961 má necelých 600 stran. Protože moje znalost hudební nauky je téměř nulová, byly mi rozsáhlé pasáže knihy těžko srozumitelné. Hlavní postava románu, gymnazijní profesor Zeitblom, totiž sepisuje životopis svého přítele, geniálního hudebního skladatele Adriana Leverkühna. Životopis je přerušován aktuálními zprávami z tehdejšího válečného Německa a úvahami o budoucnosti země.
Námět románu je podobný jako u Fausta Goethova. Adrian Leverkühn se vydává nejprve na dráhu teologickou. Studium bohosloví ale nedokončí a stává se hudebním skladatelem. Po čase se mu zdá, že vše již bylo napsáno a nic nového, geniálního, složit nelze. Do toho přichází ďábel se svojí nabídkou: umožní Adrianovi vytvořit hudební díla, která mu získají celosvětovou slávu. Cenou za tuto slávu bude Leverkühnova duše, která propadne peklu. Adrian s ďáblem polemizuje, zasypává ho nadávkami a odhání ho. Démon ale odpovídá tím, že Adrianova duše je beztak ztracena, protože je příliš pyšný, než aby mohl přijít do nebe. Připomíná mu také jeho další hřích, kdy návštěvou u prostitutky prý své zasvěcení peklu jen potvrdil.
Adrian nikomu nic neřekne, o svém setkání s ďáblem ale pořídí zápis, který po jeho smrti připadne příteli, pisateli životopisu. V dalších letech se Adrian stává slavným – skladba pro orchestr, jejíž sepsání by trvalo roky, je hotova za několik měsíců, jako kdyby Leverkühnovi někdo diktoval …
Ideální portrét Johanna Fausta z 18. století. Zdroj: Wikimedia Commons
Stejně jako Goethův Faust, svolává Adrian na závěr své známé, aby jim pověděl o smlouvě s ďáblem. Pletou se mu ale slova, stěží je schopen svou řeč dokončit. Následně se zhroutí a je odvezen do psychiatrické léčebny. Rozum se mu už nikdy nevrátí.
Adrian Leverkühn není svým okolím vnímán jako zosobněné zlo. Naopak, je postavou velmi váženou a oceňovanou, žije téměř asketickým životem, věnuje se komponování. Občas dokonce žádá svého přítele, aby se modlil za jeho duši.
Doktor Faustus ale není jen o hudebním géniovi. Pokud knihu začnete číst, vyvstane před vámi obraz Německa na konci 19. století. Jak naši hrdinové povyrostou, otevře se před vámi svět tehdejších studentů, jejich výlety a debaty. Rok 1914 a první světová válka z německého pohledu: po Španělsku, Anglii a Francii má nyní rozhodující roli ve světě konečně hrát Německo – válka je nutná daň, kterou je třeba za to zaplatit.
Zpět k Adrianu Leverkühnovi. Náš svět není černobílý, ale svět za branou smrti černobílý je. O každého z nás se bojuje, aby se nakonec ocitl v nebi nebo v pekle. Žádná šedá zóna není. Adrian, jako bývalý student bohosloví, to dobře ví a snaží se ďáblovým návrhům bránit. Je ale ve svém zápase zcela osamocen. Nakonec podlehne, protože spoléhal jen sám na sebe.
Milý čtenáři, pokud se ptáš, jak se dostat do nebe, pak se o tom dočteš v Bibli, třeba na tomto místě: Jan 11,25.
Thomas Mann si Nobelovu cenu za literaturu (1929) zcela jistě zasloužil a pokud si Doktora Fausta přečtete, nebudete litovat.
