Titulky zpravodajských portálů z posledních dnů dávají tušit vážnost situace.

"Útočná skupina letadlové lodi Harry S.Truman se blíží k břehům Sýrie" (zde), "Ruská flotila vyjela vstříc americké flotile!" (zde), "Rusové, těšte se na naše rakety, jsou krásné a nové, vzkázal Trump do Sýrie" (zde). Na ruském zpravodajském kanále Rosija 24 byly včera večer odvysílány instrukce, jaké potraviny je vhodné si vzít do protiatomového krytu a rovněž včera prý poprvé od roku 2001 odstartoval do vzduchu americký Boeing 747 E-4B, který má sloužit jako velitelské stanoviště sil NATO v případě termonukleární války (zde). A Paul Craig Roberts nazval svůj dnešní blog: "Deset dní před koncem světa" (zde).

Syrští vládní vojáci ve východní Ghutě poblíž Dúmy. Foto: Michail Alejedin

Nebudu se zde rozepisovat o tom, kdo za údajným chemickým útokem v syrské Dúmě stojí. Jaký důvod by měl prezident Asad k nasazení chemických zbraní, když Dúma je zcela obklíčena vládními jednotkami a jedná se o odchodu místních džihádistů na sever? Co by vedlo Bášara Asada k použití chlóru či sarinu, když většina obyvatel Sýrie v něm vidí jednoznačně lepšího vůdce, než by byl kdokoliv z džihádistů podporovaných Západem? A do třetice: před rokem si USA vzaly jako záminku k leteckému útoku na Sýrii údajné použití chemických látek. Proč by tedy Asad měl dávat Washingtonu záminku k dalšímu útoku? 

Cílem plánovaného amerického útoku na Sýrii ale není místní vláda, nýbrž Rusko. Kdosi řekl, že na mír musí být dva, na válku ale stačí jeden. Čtenář ať si sám odpoví na otázku, zda chce válku Rusko nebo USA. 

Vzpomněl jsem si na „Těšínskou“ od Jaromíra Nohavici. Jak bylo léto 1910, slunce svítilo přes hraniční závoru, byl klid a mír a nikoho ani nenapadlo, co za chvíli přijde. 

Asi bychom tyto zjitřené dny měly využít k přemýšlení o tom, co je pro nás v životě důležité. A připravit se na poslední soud, na setkání s Ježíšem Kristem, ať už to bude za 50 let nebo za deset dní.