Adventní doba je přípravou na vánoční svátky, ale také připomínkou toho, že tento svět pomine a že Ježíš Kristus přijde znovu, jako vládce nového nebe a nové země. Jen těžko si ale takovýto konec starého světa a začátek světa nového dokážeme představit.
Hirošima 1945. Zdroj: ČTK
Přesněji řečeno, konec světa, ve smyslu konce naší civilizace, si lze přestavit poměrně snadno. Mohla by mu předcházet například další velká válka s použitím jaderných zbraní. Západní mainstreamová média i mnozí politici minimálně od roku 2014 podněcují stále větší nenávist vůči Rusku – to je nutný předpoklad pro zahájení útočné války. Další podmínka, tedy že útočník by měl mít trojnásobnou převahu v počtu vojáků, je také splněna (3,5 milionu vojáků NATO proti 850 tisícům na straně Ruska).
Navíc USA mají nedaleko ruských hranic systémy protiraketové obrany, na jejichž raketách lze během několika hodin vyměnit konvenční hlavice za jaderné. Vítězství Washingtonu se zdá být pravděpodobné, stejně jako se to zdálo Adolfu Hitlerovi v létě 1941. Všechno by mohlo začít už za pár týdnů, pokud se prezident Porošenko s tichým souhlasem Washingtonu a Londýna rozhodne zaútočit na Donbas. Tomu nasvědčuje i vysoký počet vojenský poradců z USA pobývajících nyní na Ukrajině, jak to zmiňuje třeba Ladislav Větvička. Američtí neokonzervativci kalkulují s tím, že pokud se vojska NATO dostanou rychle na území Ruska, Moskva proti nim stěží použije jaderné zbraně. Všechno ale může dopadnou úplně jinak – pokud se ruská rozvědka dozví o přípravách na frontální útok, pak Rusko nebude čekat se založenýma rukama, ale udeří jako první – vzhledem k počtu vojáků na obou stranách jiný úder než jaderný nemá smysl. Pro neokonzervativce ale pokus o dobytí Ruska smysl má – když to nevyjde, schovají se ve svých bunkrech, a když to vyjde, budou si moct rozparcelovat a „zprivatizovat“ širou ruskou zem.
To je tedy ten první možný konec naší civilizace, ten radioaktivní, kdy ti, kdo přežijí jaderné výbuchy, budou trpět nemocí z ozáření, hladem, žízní, zimou a rabováním.
Grafické znázornění rozpadu Higgsova bosonu. Zdroj: Wikipedia
Bible nám však představuje konec světa a druhý příchod Ježíše Krista jako kosmickou událost: „V těch dnech po onom soužení zatmí se slunce a měsíc ztratí svou záři, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou.“ (Marek 13, 24 – 26). Člověk by si pomyslel, jak by mohly padat hvězdy z nebe, když jsou mnohem větší a hmotnější než naše maličká Země a ještě jsou tak daleko. V tomto kontextu je zajímavé varování, se kterým přišel v roce 2014 světoznámý fyzik Stephen Hawking. Jedná se o experimenty, které jsou realizovány ve středisku CERN ve Švýcarsku, konkrétně o částici zvanou Higgsův boson. Tato částice se vyskytovala ve vesmíru v prvních zlomcích sekundy po velkém třesku. „Bez existence Higgsova bosonu by vesmírem létaly všechny částice standardního částicového modelu světelnou rychlostí a nebylo by možné, aby utvořily žádné atomy, předměty, planety a hvězdy.“ Tuto částici se na krátký okamžik podařilo v CERNu vytvořit v roce 2018 (více zde). Varování Stephena Hawkinga je následující: při několikanásobně vyšších energiích, než jakých lze dnes ve středisku CERN dosáhnout, se může Higgsův boson stát nestabilním a může způsobit rozpad hmoty jak ji známe v současné podobě. Tato bublina „skutečného vakua“ by se šířila celým vesmírem rychlostí světla, takže bychom dopředu nic neviděli. Tolik tedy Stephen Hawking.
Najednou bychom se ocitli bez našich hmotných těl, zmizela by i Země, Venuše, Mars, Slunce, hvězdy, galaxie a celý vesmír. Naše duše, oproštěné od všeho hmotného i nepodstatného, by najednou uviděly přicházet Ježíše Krista. Po posledním soudu by Pán Bůh mohl začít tvořit úplně novou zemi.
Líbí se vám taková představa konce světa? Mně ano. „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ (Zjevení 22,20).
