V současnosti čelíme dvěma hlavním hrozbám. Je to islamizace a prosazování extrémně levicové ideologie prostřednictvím globálních elit.

Sídlo Evropského parlamentu ve Štrasburku. Foto: Reuters

Islamizace

Petr Hampl ve své přednášce uvádí, že za 1400 let existence islámu mu padlo za oběť 80 milionů hinduistů, 60 milionů křesťanů a 120 milionů černých afričanů. Mezi muslimy je jistě mnoho statečných a čestných lidí. Vzpomínám si na muslima, který se při přepadení autobusu v Keni zastal svých křesťanských spolucestujících a byl za to džihádisty zabit. Statečnost prokázal i současný pakistánský premiér, když nepodlehl nátlaku demonstrujících radikálů, a dovolil křesťance Asia Bibi tajně opustit zemi. Ta byla původně odsouzena k trestu smrti za rouhání.

I mezi křesťany najdeme mnoho případů, kdy se dopouštěli násilí na jinověrcích. Tito „křesťanští násilníci“ se ale nemohli odvolávat na svého zakladatele, Ježíše Krista, nebo na apoštoly. Ve svém svědomí dobře věděli, že jednají špatně. Naproti tomu islámští radikálové, pokud zabíjejí „nevěřící“, znásilňují je, nebo prodávají do otroctví, se na svého zakladatele odvolat mohou – „jednáme stejně jako Mohamed, jsme dobří muslimové“. Pokyn zakladatele islámu, získat vládu nad světem a podrobit si „nevěřící“ mečem, je po celých 1400 vytrvale realizován. Ve všech dnešních islámských zemích žili původně vyznavači jiných náboženství. Z vyspělé budhistické afgánské říše zbyly dnes už jen sochy.

Globální elity prosazující extrémně levicovou ideologii

Podobně jako marxismus - leninismus definoval nového socialistického člověka, tak i dnešní globální elity vytvářejí model nového globálního člověka. Ten se řídí pravidly politické korektnosti, podporuje práva LGBT menšin, zavádí právo na eutanázii a na změnu pohlaví i pro děti, bojuje proti genderovým stereotypům. Dnešní moderní globální člověk nepreferuje žádné náboženství, protože všechna jsou stejně dobrá. Jedině křesťanské symboly a svátky by měly být postupně odstraněny, protože „symbolizují útlak“.

V západní Evropě můžete být vyhozeni z práce za to, že nosíte na krku křížek, španělský soudce dostal pokutu sto tisíc EUR za to, že opakovaně odmítl přidělit děti do péče stejnopohlavním párům.

Globalisté podporují právo národů na migraci, hranice by měly být postupně zrušeny. Zastánci konzervativních hodnot jsou označováni jako extrémisté, fašisté nebo tmáři. „Nové“ hodnoty jsou prosazovány zejména skrze nevládní organizace financované především ze zdrojů v USA nebo západní Evropě. Proto například členové sdružení D.O.S.T. nebo SPD a další požadují, aby politické nevládní organizace financované ze zahraničí, měly status cizího agenta a musely prokazovat od koho dostávají prostředky a na co je využívají (jako je tomu v USA, Izraeli nebo v Rusku).

Budu volit SPD

Obou těchto hrozeb jsou si většinou vědomy strany, které chtějí zastavit nelegální migraci a které chtějí omezit pravomoci Evropské unie ve prospěch národních států nebo z EU rovnou odejít.

Ostatní strany (všechny parlamentní strany mimo SPD, části KSČM a několika dalších poslanců) více či méně podporují migraci, likvidaci národních států a nebrání se zavádění liberálních novot v oblasti etiky. Hlavní hrozby vidí tam, kde ve skutečnosti nejsou: například neustále živená hrozba ruského vlivu. Podporují také prodloužení sankcí vůči Sýrii, což nesmírně komplikuje život tamních obyvatel a znemožňuje obnovu země po válce vyvolané Západem. Zatímco křesťané v Sýrii v naprosté většině po celou dobu konfliktu podporovali sekulární vládu prezidenta Asada, Západ (včetně našich „proevropských“ stran) stál a stojí na straně džihádistů (pojmenovaných Svobodná syrská armáda), tedy proti syrským křesťanům. Podrobněji o situaci v Sýrii článek v RC Monitor 10/2019 „Cokoliv jste učinili jednomu z mých bratří, mně jste učinili“.

Proto budu volit SPD. Ne, že bych neměl žádné výhrady, nicméně tato strana dokáže pojmenovat hlavní hrozby a má reálnou šanci se do Evropského parlamentu dostat.

Je to jen politika

Vzpomněl jsem si na komentář Romana Jocha „Raději snad krále!“, který napsal po posledních prezidentských volbách (RC Monitor 3/2018). Jeho manželka se na sociálních sítích zmínila, že k volbám nepůjde, protože jí nevyhovuje ani jeden z kandidátů. Vzápětí se na ni snesla celá smršť nenávistných komentářů (pokud jsem to dobře pochopil, tak z té protizemanovské komunity). Na tohle si dejme pozor, „je to jen politika“, jak napsal Roman Joch, a za nenávistné komentáře jistě nestojí. Ostatně v nebi už žádné politické strany nebudou.