„Zda bude nebo nebude český národ součástí evropského společenství, to na osudu Evropy a světa nic nezmění. Osm miliónů krátkozrakých, domýšlivých, nesmiřitelných a popudlivých kmocháčků se rozplyne v několika desetiletích v evropském džberu jako kostka cukru.“ (Emanuel Moravec, 1942)

Češi v Protektorátu Čechy a Morava

Evropské společenství o kterém mluví Emanuel Moravec, je společenství států a národů pod vedením Velkoněmecké říše. Moravec se snažil přesvědčit Čechy o tom, že spolupráce a loajalita vůči říši jsou pro nás výhodné. Mnozí mu věřili – dokladem je Václavské náměstí plné lidí, kteří přišli vyjádřit vděčnost říši, když byl v létě 1942 ukončen výjimečný stav (vyhlášený po atentátu na Reinharda Heydricha). V novou Evropu neuvěřili jen mnozí Češi – desítky tisíc Francouzů a Holanďanů bojovaly po boku německých vojsk na východní frontě zcela dobrovolně. Nutno podotknout, že široká veřejnost během války nevěděla o tom, co se opravdu děje v koncentračních táborech – občasné zprávy o masovém vraždění v těchto zařízeních nebyly považovány za věrohodné. Protektorátní prezident Emil Hácha v jednom ze svých projevů řekl, že nikdy nevěřil v možnost trvalé existence samostatného českého státu. Hácha i Moravec se často odvolávali na svatého Václava, který se zavázal platit poplatky saskému králi. České knížectví se takto začlenilo do Svaté říše římské (tento název pochází až z pozdější doby).

Emanuel Moravec. Foto: Archiv Českého rozhlasu

Obě říše se ale od sebe podstatně lišily. Zatímco Svatá říše římská se hlásila ke křesťanským hodnotám, fašistické Německo se od nich distancovalo. Adolf Hitler se za křesťana nepovažoval a o křesťanství mluví v Mein Kampf velmi negativně. Ideologie nové Evropy 40. let minulého století je ve skutečnosti materialistická, člověk (pokud patří ke správné rase), je pánem všeho a s lidmi podřadných ras může dělat cokoliv. Zde se poprvé v moderní době provádí euthanasie tělesně postižených a těžce nemocných. Kromě likvidace Židů, bylo v plánu i vystěhování Slovanů kamsi na Sibiř. Češi měli z protektorátu zmizet, germanizace byla skutečně zahájena stěhováním Němců z Rumunska. O tom se ale veřejně – tedy v protektorátních médiích - nemluvilo. Bylo potřeba, aby se lidé měli relativně dobře a pracovali pro říši, dokud nebude dosaženo konečného vítězství na frontách. Poučení pro nás může být následující: zdaleka ne všechno, co držitelé moci plánují, je prezentováno v médiích.

Evropská unie – od sdružení nezávislých států ke Spojeným státům Evropským?

Ve 21. století vstupuje Česká republika k Evropské unii – tentokrát dobrovolně, na základě referenda. EU se v žádném ze svých dokumentů nehlásí k nějaké ideologii ani ke křesťanství. Žijeme ale v době liberálně levicové revoluce a rozhodně nelze říci, že by orgány EU (komise a výbory, Evropský soud pro lidská práva) byly v revolučním boji proti starým hodnotám a „předsudkům“ neutrální – stojí jednoznačně na straně revoluce. Poslední pokus jmenovat konzervativního křesťanského politika do Evropské komise ztroskotal v roce 2004. Tehdy měl být Rocco Buttiglione komisařem pro vnitro a spravedlnost. Jediné „provinění“ Buttiglioneho bylo, že v otázkách jako je homosexuální chování a potraty zastával oficiální stanovisko katolické církve. Revoluce nevítězí jen v EU, velkých „úspěchů“ dosahuje po celém světě, zejména v Severní i Jižní Americe. Konzervativní křesťané na Západě se stále více dostávají do situace, kterou jsme zažívali v době reálného socialismu v sedmdesátých a osmdesátých letech. Pohovor uchazeče o zaměstnání v ČSSR osmdesátých let vypadal například takto: „Chodíš do kostela? Nemůžeš učit na univerzitě. Najdi si práci někde v továrně.“ Velká Británie současnosti: „Pokud chcete i nadále pracovat v naší společnosti jako letuška, nesmíte nosit na krku křížek“ – soud následně rozhodl ve prospěch zaměstnavatele. Další případ z Británie, stejný problém: zdravotní sestra byla zvyklá nosit na krku křížek od svého mládí. Vedením nemocnice (kde pracovala) byla vyzvána, aby křížek nadále nenosila. Odmítla a proto byla propuštěna. Soud v roce 2010 rozhodl ve prospěch zaměstnavatele. Příběh z Kanady: Linda Gibbonsová byla již několikrát zatčena a uvězněna za to, že demonstrovala proti potratům před klinikami, kde se tyto úkony provádějí. Dohromady strávila ve vězení již deset let (zmíněné případy a mnoho dalších najdete v knize Vladimíra Palka „Lvi přicházejí“). Podobně to vypadá ve Švédsku, Španělsku i jinde v západní Evropě.

Hieronymus Bosch - Zahrada pozemských rozkoší

Dalším rysem EU je tlak na zrušení národních států a snaha, aby se unie sama stal státem, kterým zatím není. Z tohoto důvodu je podporována migrace. Co jiného než podpora migrace je například prohlášení Evropské komise z roku 2015, ve kterém deklaruje, že v následujícím roce – 2016 - očekává příchod tří milionů migrantů? Migranti budou ve volbách hlasovat pro ty, kdo je podporují a kdo jim dávají peníze a ne pro strany, které žádají omezení migrace. Cílem podporovatelů migrace není pomoc lidem v těžké situaci, ale sociální experiment: vytvoření nového evropského národa. Migrace poškozuje africké země, Sýrii a Irák, odkud odcházejí mladí a schopní lidé. Namísto podpory migrace by bylo potřeba podporovat obnovu zemí, ze který lidé odcházejí. To se ale neděje. Například v Sýrii ještě nedávno kromě Ruska pomáhalo pouze Maďarsko (na územích kontrolovaných vládou, kde žije většina obyvatel).

Nejbohatší přešli na stranu revoluce

V době studené války stáli nejbohatší rodiny planety zpravidla proti revoluci. Ta měla tehdy hlavní oporu v Sovětském svazu. Po rozpadu socialistického bloku západní oligarchové pochopili, že je výhodnější mít revoluci na své straně. A tak ji různí filantropové začali financovat. Platí totiž obecná zásada: pokud Vám někdo dává peníze, budete se snažit mu vyhovět a určitě proti němu nebudete vystupovat. V osmdesátých letech se na Západě konala řada demonstrací za jaderné odzbrojení, protesty probíhaly u amerických i britských raketových základen. A dnes? Nic. Že by riziko globálního jaderného konfliktu bylo menší? To ani omylem. Americké tanky jsou sto padesát kilometrů od Petrohradu. Na nosičích amerického protiraketového systému mohou být konvenční hlavice vyměněny za jaderné během několik hodin. Rusko má na vyhodnocení signálu o případném útoku několikrát méně času, než za dob železné opony. Žijeme na okraji hrobu. Ale demonstrace za jaderné odzbrojení a za mír nejsou v zájmu globálních elit a proto se žádné nekonají.

Další etapa: světová vláda

Vznik Spojených států evropských není konečným cílem globalistů. Tím cílem je světová vláda. Oba tábory, revolucionáři i oligarchové, očekávají od dokončené globalizace naplnění svých snů.

Pro oligarchy, tedy zároveň vlastníky nadnárodních korporací, je to jeden jediný obrovský trh. Pravidla, předpisy a normy, to vše budou určovat sobě na míru. Lokální firmy jim nebudou mít šanci konkurovat, protože nebudou schopné splnit podmínky, potřebné například k prodeji potravin nebo léků.

Revoluce má jiné cíle. Stále pokračovat v „osvobození člověka od předsudků“, které představují především křesťanské konzervativní normy. Všechny tmáře (odpůrce manželství homosexuálů a potratů, protivníky euthanasie a klonování člověka, ty kdo jsou proti politické korektnosti a gender nařízením) bude možné pokutovat a přimět ke změně názoru – po dobrém nebo po zlém. Nadále už nebude možné, aby děti byly vychovávány „extrémisty“ – když toho rodiče nebudou schopni, stát pro jejich potomky pokrokovou výchovu zajistí sám. Manželství bude moct uzavřít libovolný počet osob jakéhokoliv pohlaví.

Jednobarevné zpravodajství a klid na práci

Začátkem osmdesátých let nám ve škole jeden z učitelů vysvětloval rozdíl mezi tiskem na Západě a v socialistickém Československu. „Na Západě, tam každé noviny píšou něco jiného, lidé pak nevědí, co je pravda. U nás píše všechen tisk to samé, takže to máme jednodušší, vždycky víme, jak je to doopravdy“. Od té doby uteklo už mnoho vody. Kterému z obou modelů je bližší dnešní české i celkově západní zpravodajství?

Pokud jde o televizi, nesmíme zapomenout na vliv technického pokroku. Už dnes si můžete za pár dolarů koupit fotografii člověka, kterou vytvořila umělá inteligence. Snímek je naprosto věrohodný, není možné poznat, že je celý vyroben uměle a dotyčná osoba vůbec neexistuje. Umělá inteligence se stále zdokonaluje a umí vyrábět i videa. Zatím to ještě není úplně ono, ale je to jen otázka času, kdy bude možné vygenerovat naprosto dokonalé video, kde budou libovolné osoby dělat cokoliv, dle přání zadavatele. Například nepohodlný politik se bude dopouštět nějakého odporného zločinu – lidé na sociálních sítích začnou spontánně volat po jeho uvěznění. Nebo budou zachyceny signály mimozemské civilizace, následně rozluštěny a bude odvysíláno videoposelství, obsahující doporučení pro lidstvo, co všechno by mělo udělat. Třeba rychleji snížit emise CO₂ nebo regulovat délku života člověka, aby se počet obyvatel Země dostal na „optimální“ hodnotu. Podle čeho poznáme, že reportáž, na kterou se díváme, je autentická nebo vyrobená pomocí umělé inteligence? Žádná alternativní média už nebudou. Jejich odstranění lze dosáhnout snadno: za návštěvu alternativního webu bude uživateli snížen sociální kredit (jako už je to dnes v Číně). Pokud váš sociální kredit klesne pod stanovenou hodnotu, bude Vám zablokován bankovní účet. A protože platit hotovostí už nepůjde, budou z vás žebráci. Dokud se nepolepšíte. Alternativní média tak zaniknout sama, protože na jejich weby (a profily na sociálních sítích) nikdo nebude chodit.

Juana Lopézová z Tijuany. Ne, tato paní neexistuje, fotografii vytvořila umělá inteligence. Zdroj zde.

Kdo podporuje globalizaci

Jednoduše všichni, kdo zároveň také podporují revoluci. Demokratická strana USA (a tamní neokonzervativci), filantropové, Evropská komise, výbory, Evropský soud pro lidská práva, orgány a komise OSN, mnohé nevládní organizace financované západními státy. A také Čína, která zakázala vstup poslancům britského parlamentu, kteří hlasovali pro brexit. Čína je zemí revoluce a zřejmě počítá s tím, že v budoucí světové vládě bude hrát velmi významnou roli.

Naopak mezi „kontrarevolucionáře“ a odpůrce globalizace patří: Viktor Orbán, Andrzej Duda, Donald Trump, Jair Bolsonaro a Vladimír Putin.

Proč si nemáme přát konec České republiky

Evropská unie přebírá stále další pravomoci, které dříve patřily do kompetence členských států. Většina zákonů, které schvalují národní parlamenty, je nejprve připravena v Bruselu. „Neposlušným státům“ je vyhrožováno pozastavením vyplácení dotací (aniž by se mluvilo o tom, že EU žádné vlastní peníze nemá, všechny její peníze jsou jen příspěvky členských států). Existence národní států v Evropě je překážkou, která nás chrání před vytvořením světové vlády. Národní státy mají lepší předpoklady, bránit se zavádění revoluční agendy (manželství homosexuálů, zavádění LGBT agendy do výuky na školách, legalizace euthanasie, další liberalizace potratů). Pokud se podaří vytvořit Spojené státy evropské a následně světovou vládu, čeká nás totalita, která bude díky technologiím schopna kontrolovat každé naše slovo a díky zpravodajství vygenerovanému pomocí umělé inteligence nás bude dokonale manipulovat. Jistě se objeví návody, jak získat co nejvíce bodů do svého sociálního kreditu – za to budou určitě významné benefity. Bude se někdo chtít dobrovolně stát žebrákem, protože publikoval „extrémistické a tmářské“ názory? Zvlášť když je beztak skoro nikdo nebude číst, aby nepřišel o sociální kredit?

Členství v Evropské unii je tedy pro nás špatné ze dvou důvodů. Pokud tam zůstaneme, budeme dříve nebo později donuceni přijímat migranty. Díky jejich vysoké porodnosti, nařízení o slučování rodin a islámu budeme za několik desítek let občany druhého řádu. Ti, kdo říkají, že tyto otázky není potřeba vůbec řešit, protože zatím u nás žádní migranti nejsou, se mohou jet podívat třeba do Švédska, kde v osmdesátých letech také téměř žádní přistěhovalci z arabských zemí nebyli. Druhým důvodem je, jak už bylo zmíněno výše, že Evropská komise, výbory EU a Evropský soud pro lidská práva jsou ovládány revolucionáři, kteří aktivně bojují proti „starým pořádkům“, tedy proti křesťanským hodnotám.

Státy a říše vznikají a zase zanikají, království, knížectví i republiky mají někdy krátké trvání. Byzantskou ani Franskou říši už na mapě nenajdeme. Stojí tedy za to bránit českou státnost a český národ? Nepochybně ano, proto také mají národy své svaté patrony, jako my svatého Václava. A proto má také smysl se za náš národ modlit, aby mu Pán Bůh žehnal a dopřál mu probuzení, aby co nejvíce Čechů uvěřilo v Páne Ježíše Krista.