Asi už jste slyšeli o Hodinách posledního soudu. Jedná se o symbolické hodiny, které od roku 1947 odpočítávají čas k možné globální katastrofě. O umístění ručiček na hodinách rozhoduje výbor složený z odborníků na fyziku, ekologů a nositelů Nobelových cen. Původně hodiny varovaly před rizikem jaderného konfliktu, od roku 2007 jsou k tomu přidávána i rizika plynoucí ze změny klimatu. Ručičky se nastavují 2x za rok, takže nereagují okamžitě podle aktuální situace. Od roku 1947 se ručičky posunovaly směrem ke dvanáctce i opačně, podle toho, jak se zhoršovaly nebo zlepšovaly vztahy mezi USA a SSSR.
Odpálení rakety Bulava z jaderné ponorky Kníže Vladimír. Zdroj zde.
V době existence SSSR ukazovaly hodiny nejvyšší riziko v roce 1953 (2 minuty) a v roce 1984 (3 minuty do „posledního soudu“). Dnes média o riziku jaderné války téměř vůbec nemluví, takže by si člověk mohl myslet, že na hodinách bude přinejhorším tak tři čtvrtě na dvanáct. Je tomu ale jinak, do konce zbývá 1,5 minuty, takže pravděpodobnost globální katastrofy je od roku 1947 právě teď nejvyšší. A to nejen podle těchto hodin.
Nenávist jako nutná podmínka pro válku
Co si myslet o nedávném výroku Joe Bidena, kdy nazval prezidenta Putina vrahem? Toto slyšíme od představitele USA, které mají za posledních 20 let na svědomí statisíce mrtvých v Libyi, Iráku, Sýrii a Srbsku. Podobná rétorika se obvykle používá v předvečer války. Pravděpodobně nás čekají další útoky pod falešnou vlajkou typu otrava novičokem, jako kdyby moderní tajné služby neuměly kohokoliv usmrtit beze stopy, takže vše vypadá jako nehoda, selhání srdce nebo loupežné přepadení. Na co se tedy máme připravit? Obnovení bojů na Donbase, iniciované ze strany Kyjeva a nemyslitelné bez podpory Washingtonu, nám dává mnohé tušit.
Geopolitické vyhlídky a motivy možné nadcházející války popisuje ve svém článku Ján Čarnogurský. Washington možná chce opravdu „jen“ zabránit dokončení projektu „Nord Stream 2“, což by se hodilo jak USA tak Ukrajině. Vzhledem k tomu, jak je na Západě systematicky podporována nenávist vůči Rusku, může velmi snadno vše dopadnou mnohem hůře. Poměr konvenčních sil NATO na straně jedné a Ruska na straně druhé splňuje učebnicovou podmínku, že útočník (NATO) má mít alespoň trojnásobnou převahu. Proto musí Moskva vyhodnotit každou vojenskou provokaci velice rychle. Americké tanky totiž stojí 150 kilometrů od Petrohradu, hlavní město Ruska je téměř na dostřel amerických střel s plochou dráhou letu. Není čas na žádné dlouhé rozhodování, odpověď musí být dána během minut. Scénáře pro takové případy musí být (a jsou) automatizovány. Můžete si přečíst o ruském systému Perimetr. Automaty, jak známo, také dělají chyby. Jak píše Ján Čarnogurský, nejsmutnější na tom celém je, že (pokud k tomu dojde) se zase budou zabíjet mezi sebou Slované.
Milost nebo trest?
Známá teologická poučka říká: nadpřirozeno předpokládá přirozeno. Nemáme žádat zázrak tam, kde vše můžeme udělat sami. Politici, kteří označují Rusko za hrozbu pro Českou republiku, se podílejí na zvyšování rizika jaderné války a není rozumné je volit. Na všechno ale nestačíme a ani v tomto případě nemůže vše ovlivnit. Zbývá tedy prosit Pána Boha aby válce zabránil, stejně jako jí zabránil v dobách studené války. Jestli ale budeme vyslyšeni není jisté. Boží trest může mít různé podoby a válka je jednou z nich.
