Z výsledku dnešního jednání mezi vládou a prezidentem Milošem Zemanem mám opravdu radost. Premiér o situaci na Ukrajině řekl: „ ... stojíme blízko hrany propasti a je nesmírně důležité, aby se podařilo naplnit minské dohody. Jsou jedním z mála posledních racionálních řešení.“ (1) a hlavně: „Nebylo by šťastné, abychom na Ukrajinu dodávali zbraně“ (1).

Místopředseda TOP 09 toto stanovisko považuje za špatné, zbraně by na Ukrajinu rád dodával: „stojíme za Ukrajinou, trváme na suverenitě jejích hranic, mezinárodními smlouvami uznávaných, ale současně nechceme Ukrajině pomoci, aby si své hranice mohla bránit“ (2) a dále: „Je to stejné, jako kdyby v roce 1940 americký prezident F. D. Roosevelt řekl, že stojí za Velkou Británií a její svobodou a suverenitou, ale že USA určitě nepošle žádné zbraně, protože by to jen eskalovalo konflikt v Evropě“ (2). To zní zdánlivě logicky, problém je jen v tom, že agresorem, tedy tím, kdo celou krizi vyvolal, není Rusko, ale USA. Washington zainsvestoval 5 miliard dolarů do změny režimu na Ukrajině, jak řekla náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová (3).

Kdo dnes – skrze schvalování dodávek zbraní Ukrajině – volá po válce s Ruskem? USA, které do Ukrajiny investovaly výše zmíněných 5 miliard dolarů, aby se stala součástí NATO a aby posílily obklíčení Ruska svým protiraketovým systémem, Polsko, které se zřejmě chce Rusku pomstít za okupaci východní části svého území v roce 1939, Velká Británie a pobaltské státy. Z domácích politických subjektů pak zejména TOP 09, ale i politici z dalších stran. Někteří tento postoj zastávají snad ze svého upřímného přesvědčení, jiní nepochybně z prospěchářských důvodů – ve své další kariéře mohou očekávat plnou podporu americké ambasády, nevládních organizací i Bruselu.

Většina Ukrajinců válku za zachování územní celistvosti Ukrajiny - tedy válku za dobytí Donbasu - nechce (4). Ti, kdo tuto válku chtějí, nehájí zájmy obyvatel Ukrajiny, ale zájmy cizí.