Ještě mezi námi žijí ti, kteří pamatují druhou světovou válku. Deportace občanů židovské národnosti do koncentračních táborů, popravy během heydrichiády, vypálení Lidic a Ležáků, bombardování měst. Německému nacismu padlo za oběť 340 tisíc obyvatel Československa.

Praha po spojeneckém bombardování v březnu 1945. Zdroj zde.

Těch, kdo zažili karibskou krizi v roce 1962, je už více. Komunistická Kuba se cítila ohrožena ze strany USA a s rozmístěním sovětských raket s jadernými hlavicemi kubánské vedení ochotně souhlasilo. Washington rozmístění sovětských raket vnímal jako hrozbu. Ze strany Američanů přišlo ultimátum, SSSR měl do 48 hodin stáhnout rakety z Kuby, pokud ne, následoval by americký útok na Kubu. V Berlíně proti sobě stály americké a sovětské tanky s nastartovanými motory. Obě strany tehdy chápaly vážnost situace a byly ochotné najít kompromisní dohodu, což se také podařilo. Sovětské rakety byly z Kuby odvezeny, USA se zavázaly, že na Kubu nezaútočí a stáhnou své rakety z Turecka.

Naopak ruské obavy z budoucího členství Ukrajiny v NATO Washington v roce 2021 vůbec v potaz nebral. Byly opakovány fráze o tom, že Ukrajina je svobodná a má právo vstoupit do NATO, když bude chtít. Pokud by stejně nekompromisně trval na svém v roce 1962 Sovětský svaz (že Kuba, pokud chce, má právo být chráněna raketami s jadernými hlavicemi), nepochybně by došlo k americkému útoku na Kubu a následné globální jaderné válce.

Konec války v roce 2023? Nebo spíš tisíce výbuchů jaderných hlavic?

Současná situace je ještě nebezpečnější, než během karibské krize v roce 1962. Rusko si nemůže dovolit válku na Ukrajině a na svých hranicích prohrát. Tak to vnímá nejen současné vedení země, většina poslanců Státní dumy, většina generality, ale pravděpodobně i nadpoloviční většina obyvatel. Rusové dobře vědí, že Západ (respektive ti, kdo na Západě vlastní většinu kapitálu) neusiluje o silné, demokratické a prosperující Rusko, ale o zničení Ruska jako státu a následné získání jeho nerostného bohatství.

Západ se ale dostává do podobné pozice: výroky typu: „nemůžeme si dovolit válku na Ukrajině prohrát, protože pak by se Rusko rozpínalo dál ...“ jsou slyšet stále častěji. Požadavky jako: „mír ano, ale jen když se Rusko stáhne z Donbasu i z Krymu a zaplatí válečné škody“ nejsou nic jiného, než výzva ke kapitulaci. To je pro Rusko, jako jadernou velmoc, naprosto nepřijatelné.

Vzhledem k výše řečenému jsou tedy možnosti tyto: ukrajinská armáda s použitím nejmodernějších amerických zbraní a za účasti „dobrovolníků“ z armád NATO bude vytlačovat ruské jednotky z Donbasu a z Krymu. Protože Rusko si nemůže dovolit válku prohrát, použije jaderné zbraně v plném rozsahu (kdo zaútočí jako první, má výhodu, protože zlikviduje část arzenálu protivníka ještě před odpálením jeho raket).

Druhá možnost: ruské jednotky posílené mobilizací za masivní podpory dělostřelectva a raket prolomí ukrajinskou obranu a budou postupovat na západ. Protože bude hrozit, že Rusko obsadí celou Ukrajinu, což Západ nemůže z prestižních důvodů dovolit, vstoupí na bojiště jednotky NATO a pravděpodobně současně odpálí svůj jaderný arzenál na Rusko (výhoda pro toho, kdo zaútočí jadernými zbraněmi jako první – viz výše).

Oba uvedené scénáře by znamenaly pro Českou republiku smrt milionů jejich obyvatel. Na tom, že se schyluje k velké válce, se shoduje většina komentátorů alternativních médií.

Proč budu volit Jaroslava Baštu

Dlouhá vyčerpávající válka (nebo případně velká válka) s cílem zničit Rusko je součástí plánů amerických stratégů. Na druhou stranu, ani v Rusku nejsou výjimkou hlasy žádající obsazení celé Ukrajiny.

Pokračování války na Ukrajině není v zájmu obyvatel České republiky. Není v našem zájmu dodávat zbraně ukrajinské armádě nebo u nás cvičit její vojáky. Naší rolí – a zejména rolí nového prezidenta – by mělo být pokusit se oběma stranám nabídnout kompromisní řešení, přijatelné pro obě strany, které by vedlo k ukončení války. Ukrajinci, kteří k nám uprchli před válkou, jistě nestojí o to, aby válka dorazila až sem. Podle výroku předsedkyně Evropské komise (vzápětí z videa vystřiženého, ale stačilo si toho všimnout několik serverů) padlo v boji již 100 tisíc ukrajinských vojáků. Tento počet je navíc několik měsíců starý. Nechtěla by dnes většina Ukrajinců raději mír – i za cenu ztráty rusky mluvících oblastí - než pokračování války?

Nový prezident by také měl zabránit naši přímé účasti ve vojenských operacích na Ukrajině – podle některých informací se takový plán již připravuje (Kyjevský pakt). Protože oficiální nasazení vojsk NATO na Ukrajině by musely schválit všechny členské státy, existuje varianta, že by tam své jednotky poslali jen ti obzvláště ochotní, tedy Polsko, Rumunsko, Česko a možná Slovensko. Pokud by Rusko odpovědělo jaderným úderem, zahrnoval by pravděpodobně jen tyto země.

Ze současných kandidátů na prezidenta má nejlepší předpoklady podporovat zahájení mírových rozhovorů a zároveň hájit zájmy obyvatel ČR právě Jaroslav Bašta. Domnívám se, že u ostatních kandidátů lze čekat spíše prosazování zájmů mocností na západ od nás.

Zázraky se naštěstí dějí

Jednotlivci stojící v čele států mají někdy velký vliv na běh událostí. Zázraky ale dělat neumí. K tomu máme naštěstí Pána Boha. Jen On může způsobit, že nadcházející měsíce nakonec nebudou tak temné, jak se to teď zdá.