Bylo to někdy v polovině osmdesátých let, když jsem na českém vysílání BBC zachytil zprávu, že v Polsku, jako jediné zemi východního bloku, byl uveden americký film Den poté. Na film jsem se podíval až teď, 40 let od jeho premiéry. Proč nebyl uveden v zemích socialistického bloku je zřejmé: válku totiž ve filmu začal Sovětský svaz.

Den poté byl na televizní obrazovky uveden společností ABC 20. listopadu 1983. Po mírném zkrácení byl později uveden i v kinech.

Děj se odehrává v Kansas City a okolí. Sledujeme jednak osudy lékaře Dr. Russella Oakese a zároveň farmářské rodiny Dahlebergových, kteří chystají svatbu své dcery. Události běžného života hlavních hrdinů jsou prokládány zprávami z televize a rozhlasu. Na filmu spolupracovalo i ministerstvo obrany USA, takže nechybí ani dramatické záběry z velitelských stanovišť armády i z posádek raketových sil. Dovídáme se, že Kansas City je sice „zapadákov“, ale nedaleko odsud je umístěno 150 mezikontinentálních balistických raket Minuteman.

Mezinárodní situace se vyhrocuje: Sovětský svaz zablokuje přístupové cesty k západnímu Berlínu. Následně spolu s armádou NDR překročí hranice Spolkové republiky Německo. Média mezitím uklidňují, že přímý útok nehrozí. Následuje scéna ze supermarketu, kde lidé vykupují potraviny: „žádáme zákazníky, aby zachovali klid, chovejte se jako lidé, není třeba vyvolávat paniku, situace není tak zlá. Na všechny se dostane“. Děti na farmě se dívají na pohádky v televizi. Vysílání je přerušeno a hlasatelka jako by nemohla uvěřit zprávě, kterou má přečíst: „na postupující sovětská vojska v Německu byly před chvílí vystřeleny tři rakety s jadernou hlavicí“.

Další zpráva uklidňuje posluchače, že „obě strany učiní vše k dosažení příměří a pan prezident telefonuje horkou linkou se sovětským premiérem“. Konflikt ale pokračuje, z televize slyšíme: „jaderná bomba neznámé síly zasáhla regionální velitelství NATO“. Doktor Oakes jede přednášet mimo Kansas City, když slyší v autě z rádia: „i když bezprostřední nebezpečí nehrozí, žádáme všechny civilní osoby v metropolitní oblasti, aby se přesunuly do nejbližšího veřejného krytu“. V další scéně se ocitáme na základně u raketového sila: "potvrzuji, předávám šifru, krok jedna: napájení zapnout; blokový kód nastaven; startovní modul zapnut; všechny funkce oživeny; začínám odpočet: pět, čtyři … " a šokovaní obyvatelé Kansas City sledují rakety stoupající vzhůru … za chvíli sirény ohlašují letecký poplach: blíží se sovětské rakety.

Obyvatelé Kansas City vidí to, co nikdy vidět nechtěli: start mezikontinentálních raket

Přímo v Kansas City nikdo nepřežije. V okolí ano, čím dále od města, tím více přeživších. Trpí ale nemocí z ozáření a hladem. Když hodnota radiace po nějaké době poklesne, oznamuje civilní obrana, že je možné vycházet ven. V neděli se v rozbořeném kostele sejdou vesničané, mezi nimi i rodina Dahlebergových. Kazatel s obličejem plným popálenin čte z knihy Zjevení: „Třetina země, třetina stromoví a veškerá zeleň byla sežehnuta. …“. Dcera farmáře Dahleberga během bohoslužby omdlí a je dopravena do nemocnice. Na improvizovaném lůžku na stadionu, kde jsou i ostatní nemocní, ji nakonec najde její snoubenec. Oba mají kvůli nemoci z ozáření vypadané vlasy, nevědí, jak dlouho ještě budou naživu, ale jsou rádi, že se našli.

Bohoslužba v rozbořeném kostele. Kazatel čte z knihy Zjevení: "Třetina země, třetina stromoví a veškerá zeleň byla sežehnuta ..."

Protiválečné filmy dnes nejsou v módě

Ač se to dnes všeobecně neví, v roce 1983 se svět na krátkou dobu znovu (podruhé po karibské krizi 1962) ocitl na pokraji jaderného konfliktu. Bylo to po sestřelení jihokorejského dopravního letadla nad Sovětským svazem. V západní Evropě bylo uspořádáno velké cvičení NATO. Během vojenských cvičení probíhá intenzivní radiová komunikace, tentokrát ale uprostřed cvičení nastalo úplné rádiové ticho, trvající asi hodinu. Sovětští generálové si to vyložili tak, že jednotky NATO čekají na povel k útoku. Začali přesvědčovat Jurije Andropova, aby své jaderné rakety odpálil jako první (kdo začne dřív, má šanci zničit část jaderného arzenálu protivníka). Tehdy se naštěstí nic nestalo. Po dobu studené války existovalo na Západě silné mírové hnutí, které na hrozby použití jaderných zbraní poukazovalo.

V devadesátých letech přestaly být filmy jako Den poté aktuální. Panovalo všeobecné přesvědčení, že hrozba globálního jaderného konfliktu už je minulostí. Svět se stal jednopolárním, američtí stratégové doufali, že se jim podaří Rusko rozložit a ovládnout zevnitř. Mírové hnutí prakticky zaniklo a dodnes neexistuje.

Den poté v kontextu roku 2023

Přestože média (ta hlavní) o tom prakticky mlčí, je současná situace stejně kritická, jako po vyhlášení amerického ultimáta během karibské krize (1962). Rozdíl je jen v tom, že veřejnost na Západě si toho prakticky není vědoma a očekává brzké vítězství Západu na Ukrajině. A navíc: v tomto stavu jsme již řadu měsíců a eskalace pokračuje. Můžeme zmínit například prohlášení generála Hodgese (velitel amerických ozbrojených sil v Evropě v letech 2014 - 2017), že je potřeba dodat Ukrajině přesné rakety s dlouhý doletem, které budou schopné zasáhnou cíle ve vnitřním Rusku, nebo výroky zvoleného prezidenta Pavla, že bychom měli Ukrajině dodat stíhačky, či rozhodnutí Německa poslat na Ukrajinu tanky Leopard.

Eskalace probíhá i v Rusku. Ve zpravodajských pořadech na ruských kanálech jsou vysílány záběry ze západních televizí, kde se již zcela otevřeně mluví o tom, jak má být - po prohrané válce - Rusko rozparcelováno. Tím je v Rusku posilováno vědomí o tom, že na Ukrajině se bojuje o samotnou existenci Ruska a že Rusko si nemůže dovolit tuto válku prohrát a to i za cenu použití svého jaderného arzenálu. Proto se také v nejbližší době připravuje změna ruské jaderné doktríny, která bude zahrnovat použití preventivních a taktických jaderných úderů. Bude tedy oficiálně zrušen závazek, že Rusko nepoužije jaderné zbraně jako první. Ostatně USA se k tomu, že nepoužijí jaderné zbraně jako první, nikdy nezavázaly.

Pokud bychom současnou situaci vztáhly k filmu Den poté, tak jsme téměř před prvním použitím tří „malých“ taktických jaderných raket. Existují názory (včetně některých zbrojních expertů na alternativě), že je možné vést omezenou jadernou válku s použitím taktických jaderných zbraní, aniž by nutně přerostla v totální konfrontaci. Možná. Ale zatím se zdá, že Západ i Rusko budou uplatňovat zásadu, že na každou akci protivníka je potřeba odpovědět – tak jako v Den poté. A tam následoval start mezikontinentálních raket jen několik hodin po použití taktických jaderných zbraní.

Jak to několikrát řekl Jaroslav Bašta během prezidentské kampaně, špatný mír je lepší než válka – alespoň v případě současné války na Ukrajině. V této válce mezi Ruskem a NATO jsou Ukrajinci obětí (podle některých zpráv počet padlých ukrajinských vojáků již dosáhl 150 tisíc) a tato válka nesplňuje kritéria spravedlivé války, protože škody způsobené protahováním války nejsou menším zlem, ale větším zlem, než „špatný“ mír (ztráta části území). Z toho také plyne, že posílání zbraní (například stíhaček – jak navrhuje Petr Pavel) na Ukrajinu je špatné a navíc vede k další eskalaci konfliktu.

Ještě není pozdě

V závěrečných titulcích tvůrci filmu oznamují, že skutečné následky globálního jaderného konfliktu by byly ještě podstatně horší. Film například vůbec nezachycuje jadernou zimu. Pro hrubou představu toho, co se na nás řítí, to ale stačí.

Poradce prezidenta Reagana, Paul Craig Roberts, cituje komentář Gilberta Doctorowa z 8. února 2023, kde se mimo jiné říká: „V roce 1937 byli v Berlíně Židé, kteří se rozhodli, že dokážou překonat bouři a zůstat na místě. Byli jiní, kteří nastoupili do prvních lodí do Anglie, do USA, do Jižní Ameriky. Všichni na severní polokouli teď možná čelíme stejné existenční volbě.“

Probudí se znovu k životu mírové hnutí? Postaví se alespoň některé evropské vlády proti další eskalaci války a začnou prosazovat mírová jednání? Až začnou vybuchovat jaderné hlavice, bude už pozdě.

I když, v křesťanském slova smyslu není pozdě nikdy. I ve sklepení zbořeného domu se můžeme – a máme – obracet k Pánu Bohu, jak o tom píše žalmista: „Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine, vyslyš můj hlas …“ (Žalm 130)

Improvizovaná nemocnice ve sportovní hale