Před 85 lety byla německou okupací ukončena existence Republiky Česko-Slovenské (Druhé republiky). Mnichovská dohoda z konce září 1938 tak byla dovršena. Podpisem této dohody bylo Československo zrazeno Francií a Velkou Británií – obě tyto země deklarovaly použít sílu v případě, že by se ČSR nechtěla diktátu podrobit. Části československého území tehdy kromě Německa zabralo také Polsko a Maďarsko. Podle posledních historických studií se zdá, že hlavním motivem Británie a Francie nebyla snaha uchránit Evropu před válkou, ale uvolnit Hitlerovi cestu k útoku na Sovětský svaz. Tak se oba státy, Německo a SSSR, měly vyčerpat vzájemnou válkou. Tento scénář ovšem nevyšel, protože Stalin uzavřel s Hitlerem pakt o neútočení.

Mnozí Češi a Slováci se rozhodli bojovat proti fašismu. 12 tisíc jich odešlo do řad britské armády. Větší část jich v Sovětském svazu vstoupila do 1. československého armádního sboru, kde bojovalo 60 tisíc Čechů, Slováků a také Židů. Východní fronta byla hlavním bojištěm druhé světové války. Na straně Německa zde stálo 3 miliony vojáků (později to bylo 2 miliony 300 tisíc). Od léta 1944 se snažilo postup spojenců v Normandii zastavit půl milionu německých vojáků. O nelehké cestě a statečnosti našich vojáků na východní frontě vypovídá dokumentární film „Bojovníci od Sokolova – deníček spojařky“ z roku 2015.

Vojáci prvního čs. praporu při obraně Sokolova v březnu 1943. Zdroj

Vazba k národu je silnější než vazba k státu

Pro většinu německy mluvícího obyvatelstva české kotliny ale nebyla Mnichovská dohoda ani vznik Protektorátu Čechy a Morava smutnou událostí. Naopak. V říjnu 1938 byl Adolf Hitler na své cestě po Sudetech nadšeně vítán.

V socialistické Jugoslávii byla albánská menšina v Kosovu všemožně zvýhodňována. Albánci byli výrazně preferováni při obsazování důležitých pozic ve státních institucích i v průmyslových závodech. Albánci si to ale vyložili jako slabost a postupně přibývalo stále více násilných protestů, jejichž cílem bylo připojení Kosova k Albánii (1). Tam tehdy brutálně vládl diktátor Enver Hodža, byly tam uzavřeny všechny kostely i mešity, zavedeny povinné práce zdarma ve prospěch státu v rozsahu 1 měsíc ročně. Ve srovnání s Albánií byla Jugoslávie šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let mnohem svobodnější. Kosovští Albánci přesto bojovali za připojení Kosova k Albánii. Převážně katolické Baskicko se během španělské občanské války (1936 - 1939) postavilo na stranu krajně levicové, republikánské vlády. Na území pod kontrolou republikánů byly během občanské války popraveny tisíce kněží, řeholníků a řeholnic (2). Vatikán proto stál na straně Frankových nacionalistů. Protože ale republikánská vláda schválila pro Baskicko autonomii, bojovali katoličtí Baskové na její straně. Národní zájem byl pro ně důležitější, než všechno ostatní.

Na jihu a východě Ukrajiny většina obyvatelstva mluvila rusky. Podle Ladislava Větvičky, který pravidelně jezdil na Ukrajinu a tyto oblasti v roce 2021 navštívil, se obyvatelé těchto území považovali za Rusy. V roce 2014 se Západu podařilo zorganizovat svržení legálně zvoleného prezidenta Janukovyče a dosadit protiruskou vládu, která později zakázala používání ruštiny na úřadech a její vyučování ve školách. Bylo jasné, že se rusky mluvící obyvatelstvo proti této vládě postaví – nebo se o to alespoň pokusí. Tak začala válka na Ukrajině už v roce 2014, i když divák České televize nikdy neviděl ani jedinou reportáž o tom, jak byl ukrajinskou armádou mnohokrát ostřelován a bombardován Doněck, dávno před rokem 2022.

Kdy je válka spravedlivá

Ne každý bude uznávat kritéria, která předkládá katolická morální teologie. Nicméně je pro tuto úvahu použijeme, protože o lepších nevím (3). Aby byla válka spravedlivá, musí splňovat všechny níže uvedené podmínky:

• aby škoda způsobená národu nebo společenství národů útočníkem byla trvalá, těžká a jistá;
• aby se všechny jiné prostředky, jak tomu zabránit, ukázaly neproveditelné nebo neúčinné
• aby byly odůvodněné vyhlídky na úspěch;
• aby použití zbraní nevyvolalo mnohem těžší zla a zmatky než zlo, které je třeba odstranit. Při hodnocení této podmínky je třeba pečlivě zvážit sílu moderních ničivých prostředků

Teď několik příkladů, na které budeme tato kritéria aplikovat.

Mnichovská dohoda (1938). Československo se válce vyhnulo. Prezident Beneš se rozhodl správně. Byla by to sice obranná válka, ale „odůvodněné vyhlídky na úspěch“ zde jistě nebyly. Proti nám tehdy stálo nejen Německo, ale i Polsko, Maďarsko a naši bývalí spojenci, Francie a Velká Británie.

Španělská občanská válka z pohledu nacionalistů (1936 - 1939). Ve Španělsku hrozil nástup komunismu a začínalo pronásledování církve. Konzervativní hodnoty byly levicovou vládou pošlapávány. Nicméně teprve po začátku občanské války došlo k další proticírkevní radikalizaci na republikánském území a tisíce duchovních, řeholníků a řeholnic byly zavražděny. Hrůzy občanské války a nejméně půl milionu mrtvých ale nemohou povstání proti polokomunistické vládě ospravedlnit. Že bude válka dlouhá, tak krutá a že bude mít tolik obětí, s tím na začátku nacionalisté nepočítali, ale tak už to ve válkách bývá.

Boj o kolonii Goa z pohledu Portugalska (1961). Goa byla stará kolonie, již od 16. století zde vládli Portugalci. V šedesátých letech 20. století si toto území začala nárokovat Indie, která tuto malou enklávu obklopovala. Indický argument byl, že zde žije podstatně více hinduistů než křesťanů a že toto území k Indii prostě patří. Portugalci naopak argumentovali tím, že zde vládnou velmi dlouho, dávno předtím, než vznikla Indická republika. Protože se Portugalci nechtěli kolonie vzdát, rozhodla se Indie pro vojenské řešení. Proti 4 tisícům portugalských vojáků vyrazila indická armáda s 50 tisíci. Po čtyřech dnech bojů požádalo portugalské velení o kapitulaci (4). Bylo to správné rozhodnutí místního guvernéra, nebyly zde vyhlídky na úspěch. Guvernér naštěstí ignoroval očekávání šířená v portugalských médiích, že všichni jejich vojáci statečně padnou do posledního.

Válka na Ukrajině. Ponechme teď stranou, že USA by se v analogické situaci zachovaly stejně (tedy pokud by Rusko začalo budovat své základny například v Mexiku, nepochybně by Washington reagoval silou). Válka na Ukrajině je hrozná, se stovkami tisíc mrtvých. Podle odhadů Michala Svatoše je to na ukrajinské straně 86 tisíc padlých, kteří byli oficiálně pohřbeni. Celkový počet z boje vyřazených Ukrajinců lze vypočítat takto: 2,5 milionu mobilizovaných minus 880 tisíc, což je současný stav ukrajinské armády. Chybí tedy 1,6 milionu z celkového počtu mobilizovaných. Na ruské straně podle tamních alternativních zdrojů padlo 83.000 vojáků a podle amerického ministerstva obrany bylo vyřazeno celkem 315 tisíc ruských vojáků (ranění a padlí dohromady). Pokud jsou tyto odhady správné, pak je počet ukrajinských ztrát 5x vyšší, než na ruské straně. Vzhledem k tomu, že se bojuje téměř 500 kilometrů od Moskvy, nemůže si Rusko dovolit tuto válku prohrát, i kdyby mělo použít jaderné zbraně. Ty ostatně v historii už použily USA. Předpokládaný počet obětí jaderného konfliktu mezi NATO na straně jedné a Ruskem a Čínou na straně druhé jsou desítky až stovky milionů, plus několik miliard v důsledku následného hladomoru a jaderné zimy na severní polokouli. Na tomto se nic nezměnilo od února 2022 až po dnešek a případný vstup vojsk NATO do války tuto pravděpodobnost jen zvyšuje. Protahování války až do „konečného vítězství“ nelze nijak ospravedlnit a to platí jak pro Rusko tak pro Západ. Úlohou malých zemí by mělo být motivovat obě strany konfliktu k mírové dohodě, pro obě strany přijatelné. Místo toho se česká politická reprezentace snaží, aby válka pokračovala co nejdéle, bez ohledu na další desítky tisíc padlých ukrajinských vojáků. Jestli si pokračování války přeje většina Ukrajinců nebo spíš výrobci zbraní v USA a reprezentanti takzvaného kolektivního Západu, na to ať si každý odpoví sám.

Dilema nad povolávacím rozkazem

Mohlo by se zdát, že rozhodnutí, zda je válka spravedlivá nebo ne, je poměrně jednoduché. V praxi je ale všechno komplikovanější. V září 1939 bylo mnoho Němců opravdu přesvědčeno, že polští vojáci zaútočili na vysílač v Gliwicích a musí být potrestáni. Když pak někteří z nich na okupovaných územích Sovětského svazu dostali rozkaz popravit židovské obyvatele v té či oné vesnici, bylo těžké postavit se proti.

V roce 2007 byl prohlášen za blahoslaveného Franz Jägerstätter, rakouský sedlák, který z důvodu svědomí odmítl narukovat do nacistické armády. Dnes obdivovaný, ale tehdy všemi odsuzovaný. Byl přesvědčen, že Pán Bůh nechce, aby bojoval v Hitlerově armádě a že se více sluší poslouchat Boha, než lidi. Franz Jägerstätter byl popraven 9. srpna 1943.

Válečné propagandě, hlásané tehdy z rozhlasu a dnes i z televize, se nedá věřit. Ti, kdo dostávají povolávací rozkazy, by se měli rozhodnout podle svého svědomí.

Jak to Pán Bůh může dopustit

Ne všechno, co se děje, je Boží vůle. Bůh je všemohoucí, ale vládu nad zemí svěřil lidem. Má jistě smysl modlit se za mír a za zmaření plánů stoupenců války. Platí ale, že nadpřirozeno předpokládá přirozeno. Pokud některá politická strana před volbami prohlašuje, že je potřeba válčit, pak když se dostane do vlády, nelze se divit tomu, že nás zavleče do války. Nesvalujme na Pána Boha vinu za to, co jsme sami způsobili svojí volbou.

Franz Jägerstätter (1907 - 1943). Foto: zdroj

Poznámky
(1) – Dějiny Srbska, NLN, 2019, str. 487 a násl.
(2) – Dějiny Španělska, NLN, 1999, str. 709
(3) – Katechismus katolické církve, Zvon, 1995, str. 564
(4) – Na co jsem si ještě vzpomněl, Radioservis, a. s., 2014, str. 110 a násl.