Během léta se mi dostala do ruky kniha Josefa Fadella „Cena, kterou zaplatíš“. Autor vyrůstal ve významné muslimské rodině v Iráku za vlády Saddáma Husajna. Během vojenské služby byl v kasárnách přidělen na pokoj, který sdílel s křesťanem. Nejprve chtěl svého křesťanského kolegu přivést na muslimskou víru. Ve snu ale uvidí Ježíše a uvěří v něho při četbě 6. kapitoly Janova evangelia.

Irák tehdy formálně nebyl muslimským státem. Křesťané nebyli pronásledováni. Do roku 2003 byl místopředsedou vlády chaldejský katolík Táriq Azíz. Za posledních sto let byla éra Saddáma Husajna pro křesťany tím nejklidnějším obdobím. Než jsem si přečetl knihu „Cena, kterou zaplatíš“, myslel jsem, že křesťané v této době neměli v Iráku žádné problémy.

Když v roce 1987 Josef Fadelle (tehdy ještě Mohamed al-Saíd al-Músáví) uvěřil v Ježíše, hledal farnost, kde by ho byli ochotni pokřtít. V Iráku žádnou takovou nenašel. Touha muslima přijmout křest vyvolávala ve všech kostelích zděšení. Pravidelně chodil do křesťanského kostela na bohoslužby tak, aby se to nedozvěděli jeho otec a bratři. Rodina však po čase zjistila, že Mohamed se chce stát křesťanem. Je zatčen, ve vězení mučen, aby prozradil jména křesťanů, se kterými se stýkal. Pokud by nějakého křesťana prozradil, byl by tento křesťan obviněn z proselytismu a nejspíš zabit. Po mnoha týdnech je propuštěn z věznice, rodina ho však drží v domácím vězení. Křtu, o který celou dobu Mohamed usiloval, se dočkal až v roce 2000 v Jordánsku, kam se mu podařilo uprchnout. Křest proběhl v utajení, aby místní křesťanská obec nebyla vystavena odvetě muslimské většiny. Novou vlastí se mu stává Francie, kde dodnes žije.

Co z toho všeho plyne? Pokud jste muslim, který uvěří v Ježíše Krista a chce se nechat pokřtít, čeká vás  trest smrti za odpad od islámu – tedy pokud žijete v zemi, kde platí právo šaría. Pokud žijete v zemi, kde většinu obyvatelstva tvoří muslimové, ale formálně se jedná o sekulární stát (Jordánsko, Libanon, Turecko), pak vás státní moc na popraviště nepošle. Ale fatva vám hrozí – nejspíš se budete muset někam přestěhovat, abyste jí unikli. Do této kategorie budou zanedlouho patřit i země jako Francie, Německo, Británie. Poslední možnost je tato: jste muslim, žijete v zemi, kde jsou muslimové minoritou, a kde je náboženská svoboda. Když se v takovéto zemi rozhodnete stát křesťanem, nic se vám velmi pravděpodobně nestane. Takovouto zemí byla – a zatím ještě je – Česká republika.

Je mi to jedno, jsem nevěřící

Někdo může namítnout: „jsem nevěřící, náboženství mne nezajímá“. Z pohledu práva šaría na tom nevěřící není o nic lépe než křesťan. Jste prostě občanem druhé kategorie. Pro muslima podle koránu není hřích znásilnit nevěřící ženu nebo si z ní udělat sexuální otrokyni. Samozřejmě, zdaleka ne všichni muslimové tohle dělají. Ale pokud to dělají, tak to hřích podle koránu není.

Další námitka může znít: „většina muslimů nechce násilí, ani teror“. Ano. Cílem není teror, ani vyvraždění nemuslimů. Cílem je pouze postupné nastolení práva šaríja v celém světě. Myslíte, že to není pravda? Poslechněte si rozhovor s člověkem, který ve spolupráci s ČT pravidelně navštěvoval mešitu na Černém Mostě v Praze, aby se zjistilo, co se v mešitě káže. Jak správně předpokládáte, většina ze zjištěných informací v ČT nikdy zveřejněna nebyla. Asi se ani nedivíte, že na dotyčného byla vyhlášena fatva, takže raději odešel do emigrace.

„Nějak bylo, nějak bude“ - poučení z roku 711

Vždycky nějak bude. Tak si to možná říkali i obyvatelé pyrenejského poloostrova roku 711. Tehdy byl poloostrov křesťanský. Nevíme přesně, kolik obyvatel tam žilo, jistě více než milion, možná i několik milionů. Tehdejší „křesťanské“ vizigótské vládce považovalo obyvatelstvo za samozvance. V dubnu 711 se poblíž dnešního Gibraltaru vylodil muslimský bojovník Tárik. Do roku 719 ovládli muslimové většinu území dnešního Španělska. Nebylo jich mnoho. Jen deset tisíc. Následovalo snad poté masivní stěhování muslimů ze severní Afriky do Španělska? Nic takového se nestalo. Stačila muslimská vláda a muslimské zákony. Jedno z pravidel šaríji nařizuje nevěřícím (tedy i křesťanům) platit daň. „Většina obyvatel poloostrova se postupně obracela na islámskou víru a konvertitům se říkalo muladíové. Konverzi podporovaly následující důvody – muladíové neplatili daně, které museli platit křesťané i všichni ti, na které se nepamatovalo v Koránu; přestoupivší křesťanští otroci a nevolníci získali svobodu, šlechtické rody si podržely své výsady.“ (Dějiny Španělska, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1999, str. 62).

Teď se rozhoduje o budoucnosti České republiky

Podle médií hlavního proudu a české vlády se vlastně nic neděje. Uprchlíci k nám nechtějí, maximálně jich sem přijdou čtyři tisíce, s tím si nějak poradíme.  Jaký je pro imigranta rozdíl mezi češtinou a němčinou? Pozná, jestli se na něj mluví česky nebo německy? Nepozná. Je mu jedno, jestli bude bydlet v Praze nebo v Drážďanech. Jediné, co ho zajímá (a je to logické), je výše sociálních dávek, které dostane. Proto chtějí uprchlíci do Německa, aby dostali podstatně vyšší dávky. Pokud Evropská komise rozhodne, že žadatelé o azyl musí v celé EU dostávat všude stejně vysoké sociální dávky, pak už bude každému jedno, jestli bydlí v Pardubicích nebo v Hamburku. A česká vláda se tomuto rozhodnutí podřídí stejně zbaběle, jak to předvedla nyní, když přijala povinné kvóty. Holt se trochu víc zadlužíme.

Samozřejmě, že k uprchlíkům, se kterými se osobně setkáme, bychom se měli chovat slušně. Současná situace nevznikla jejich vinou. Pouze hledají pro sebe a pro své rodiny lepší život. Na druhou stranu nelze přehlížet dopad této imigrace na bezpečnost a náboženskou svobodu v naší zemi. A dále nelze nevidět, že uprchlíkům není ilegální vstup do Evropy nijak omezován a že Maďarsko je za svůj zcela zákonný postup vůči imigrantům tvrdě kritizováno. Uvědomují si ti z řad křesťanů, kteří volají po otevřených hranicích, že za několik desítek let tady již nebude možné svobodně hlásat evangelium? Myslí si, že jediná naše činnost by měla spočívat v tom, že budeme muslimské uprchlíky evangelizovat a že oni se stanou křesťany? To bychom nepochybně měli. Ale cožpak ten, kdo chce být misionářem muslimů, nemůže už dnes vyrazit třeba do Libanonu, Pakistánu nebo Egypta? Ano, křesťané mají pomáhat. Ale tato pomoc nemá být sebezničující.

Od Evropských politiků a z oficiálních médií slyšíme, že uprchlíci budou přicházet ještě několik let, a že se s tím nedá nic dělat, prostě to tak je, musíme se s nimi naučit žít – „milí občané, nelámejte si hlavu s tím, co stejně nemůžete změnit“.  Ono to tak ale není. Volně otevřené hranice spolu s prohlášeními zejména německých politiků vyvolávají nové a nové migrační vlny. Existuje ale i jiné řešení – to australské. Austrálie má dohodu s několika zeměmi, do kterých uprchlíky vrací. Od zavedení tohoto opatření příliv uprchlíků do Austrálie velmi výrazně poklesl. Na tomto postupu není nic špatného ani nehumánního. Jenže globální elity miliony migrantů do Evropy dostat chtějí.

Nejvíce je mi líto syrských a iráckých křesťanů, kteří uprchli před Islámským státem, zachránili si jen holý život a dnes jsou v uprchlických táborech na Blízkém východě. Nemají totiž v přepočtu těch osmdesát tisíc korun pro převaděče, aby se dostali do Evropy. Snad se koalici Ruska, Íránu a Číny spolu s prezidentem Asadem podaří Islámský stát (založený USA, podporovaný Tureckem a ekonomicky skrz odkup jeho ropy také EU) co nejdříve zničit a křesťané se budou moct vrátit do svých domovů. Pak budou potřebovat naši pomoc, protože většina jejich příbytků byla zničena.

Jak řekl Václav Klaus v rozhovoru pro časopis Týden i v Událostech na ČT, je evidentní, že masová imigrace do Evropy je záměrně podporována, evropští lídři imigraci chtějí: „Tito lidé hledají všechny prostředky, jak koherenci a integritu Evropy narušit. Jak způsobit, aby v Evropě začali dominovat lidé, kteří nejsou bytostně svázáni staletou minulostí se svými domovskými entitami, národy, státy, zeměmi. A jak je potřeba vytvořit odvěký sen všech šílených utopických ideologů od Marxe po Merkelovou. Vytvořit novou Evropu a nového evropského člověka.“ Zatím se zdá, že se tuto „novou Evropu“ vytvářet daří, na cestě jsou již statisíce lidí.

Vzchopí se Česko a postaví se bruselské totalitě? Je nám milejší svoboda a zachování naší alespoň trochu křesťanské země, byť bychom s vystoupením z EU měli nějakou dobu hlouběji do kapsy? Nebo se raději s Angelou Merkelovou budeme učit muslimské písně, abychom připravili sebe a hlavně své děti na zavedení práva šaríja v nadcházejících desetiletích?