Ve dnech 14.11. - 15.11.2025 proběhla v Praze duchovní obnova s Marcinem Zielińským. Závěr programu byl v pražské katedrále. Video níže je v polštině, ale závěrečná část (z katedrály) je z větší části tlumočena do češtiny. Svědectví o uzdravení se objevují další a další, například to dole pod fotografií (odkazem na video). Video stojí za shlédnutí celé (lze si zapnout automatický překlad).

Následující svědectví vyprávěla dcera té paní ve středu 19.11.2025 v kostele v centru Prahy (PMS) a později ho podrobně zveřejnila ve WhatsApp skupině Jsme rodina

Moje maminka Zdeňka už dlouhá léta bojuje s nemocemi všeho druhu. Od roztroušené sklerózy, revmatoidní artritidy, artrózy, CHOPNA, křečí a znecitlivělých končetin aż po zhoršený sluch a téměř úplnou slepotu. Ta ji postihla v roce 1986, v podobě mrtvice do pravého oka, která ji částečně připravila o zrak. Mohla už se spoléhat jen na levé oko, a to pouze z 20%. Statečně ale snášela každou bolest a naučila se žít s úsměvem i navzdory tolika těžkostem.

Společně s mou dcerou jsme obě vnímaly, ze víkendová akce od CREDO s Marcinem Zielinskym přinese průlom. Tohoto zaslíbení uzdravení jsme se pevně chytly a nehodlaly ho pustit za žádnou cenu. Během neděle jsem ale upadla do nevíry, ze se to neuskuteční. Měla být s námi totiž na celé konferenci v pátek i v sobotu, jenže měla tak veliké zdravotní potíže, že nebyla schopna tam ani jít. Maminku jsme v neděli i přes menší potíže dovedly do katedrály Svatého Víta a Vojtěcha, kde se mělo také žehnat našemu národu, Česku, Slovensku i Evropě. Ona ale skoro nic z toho, co bylo řečeno a zpíváno, neslyšela ani neviděla. Uctívání, které zhmotnilo Boží přítomnost, se nás hluboce dotýkalo.

Na maminku to ale působilo jinak. Její ustavičná bolest se zhoršila během Marcinovy modlitby za uzdravení. V denním čtení pro neděli byl verš z Malachiáše 3:20a "Vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má na křídlech uzdravení." Tento verš mi kladl Bůh na srdce již od rána. Během kázání jej zmínil i Marcin a Pán mi tak znovu potvrzoval svůj záměr.

O to větší bylo moje překvapení, když se večer neodvíjel vůbec podle naseho očekávání. Maminka vypadala, že každou chvíli omdlí, pod nátlakem bolesti a zhoršeného zdravotního stavu chtěla co nejdříve odejít. Po chvíli vnitřního boje jsme ji nakonec odvedly ven před katedrálu. Cestou domů už nebyla schopna ujít ani krok kvůli bolestem, tak jsme musely jet taxíkem. Opravdu nás to zdrtilo. Vždyť jsme přece čekaly uzdravení! Boží dotek na jejím těle i duchu, a hlavně v srdci vůči Bohu. Úplnou proměnu! Se slzami v očích jsme přemýšlely, co budeme dělat. Ačkoliv nic nevyšlo podle plánu, rozhodly jsme se přesto chválit Pána, Jeho dobrotu a milost. Ale smutek nás neopouštěl. Ráno jsem se modlila a slzy mi tekly z očí. Bylo mi líto maminky, která větší polovinu svého života pořád trpí a už poslední dobou ztrácí naději na změnu. Tehdy jsem ale uslyšela laskavý hlas Boha: (v podobě myšlenky do mého srdce) "Proč jsi tak smutná?"„„No, vždyt přece nic nevyšlo, selhala jsem ve víře stát na tvém zaslíbení". Znovu mi připomněl verš z Malachiáše 3:20a. "Ale já už jsem přece uzdravení započal." Postavila jsem se opět na Jeho příslib.

O pár hodin později volala maminka. Nedokázala to pochopit, ale když se probudila po 3 hodině v noci, tak vstala a neměla vůbec žádnou bolest. Byla tak zmatená, že se ptala manžela: "Jsem mrtvá nebo žiju?" Nemohla tomu uvěřit. Během rána ještě zjistila, že o dost výrazně lépe slyší. Zavolala nám to ráno s obrovskou radostí. S dcerou jsme chválily Boha za to, co vykonal skrze Marcinovu službu, Mosty víry, a že On je věrný i když my věrní nejsme. (myslím tím mé selhání).

Ale to nebylo všechno, co Bůh pro mou maminku vykonal. Později opět volala a pověděla, že začala cítit bolest v pravém, mrtvém, oku a vnímala, jako by jí ho někdo vyndal, něco s ním dělal a zase vrátil zpět. Po chvíli začala vidět rozsypané barvy, čárky se míhaly po oku a začínala na tom mrtvém oku vidět a postupně se vidění začalo zlepšovat i v levém oku. Také začala mít cit v konečcích prstů na obou rukou, ve kterých byly roky otoky a necitlivost.

Z celého srdce děkujeme našemu Bohu, že je živý a ze koná i dnes. Chvála patří Jemu!

Mé díky patří i všem těm, kteří společně v jednotě uctívali v katedrále jméno našeho Pána Ježíše Krista.

-dcera Petra