Před 5 měsíci skončila krutá válka o Náhorní Karabach. V této válce bohatý a silný Azerbajdžán za vydatné pomoci Turecka rozdrtil karašské Armény, kterým pomáhala výrazně chudší a slabší Arménie. Turecko si v té válce vyzkoušelo nové zbraně, především drony. Mrtvých tak na arménské straně bylo výrazně víc. Válka skončila, až když se do ní vložilo Rusko s veškerou svojí diplomatickou vahou. ...

Nyní tedy zbraně mlčí. Arméni, kteří obývali obsazené oblasti Náhorního Karabachu, byli vysídleni jinam a Azerbajdžán obsadil dobytá území. Marně jsem se pokoušel přesvědčit naše ministerstvo zahraničí, aby těmto vysídlencům poskytlo nějakou pomoc. Raději však poslalo 10 mil. Kč běloruské opozici, než by se slitovalo nad lidmi, kteří, stejně jako českoslovenští občané v Sudetech v roce 1939, přišli o střechu nad hlavou a byli nuceni odejít. ...

Asi 200 zajatců z této války stále zůstává v azerských věznicích, opět bez valné pozornosti světových (a tedy i našich) médií. Problém je v tom, že Náhorní Karabach není mezinárodně uznaným státem (můžeme srovnat například s tím, s jakou lehkostí získalo samostatnost a uznání Kosovo). Nemá tedy nárok na armádu a Azerbajdžán odmítá těmto zajatcům přiznat status válečných zajatců ve smyslu ženevských dohod. Označuje je za bandity a hrozí vysokými tresty (až 20 let) vězení. Zatímco naše veřejnoprávní media plní nekonečné reportáže o tom, jak se má v Rusku Navalnyj, pro tyto zajatce již vysílací čas nezbývá. ...

Celý článek zde.

Náhorní Karabach 2020.