... Často slýcháme od politiků, že sociální únosnost reforem už je naplněna, což znamená, že by se lid proti dalšímu utahování opasků už vzbouřil. ... Jak to je ale doopravdy s tím, co lidé snesou? Co činí populaci změkčilou, je demokracie. Vláda pevné ruky formuje společnost pevnou a pracovitou a čím jsou životní podmínky náročnější, tím větší je výdrž občanů. Nejvíce lidé vydrží, když jim jde o holý život, takže z pohledu politiků je sociální únosnost ideální, téměř absolutní, když je země ve válce ...
Moderní stát je z definice asociální. Občan v něm není beneficientem hospodaření, nýbrž překážkou odpovědného hospodaření. Z občana je menší užitek, jak stále ubývá těch, kteří svedou něco potřebného vyrobit a naopak přibývá státních zaměstanců, co si vzájemně slouží. ...
Vyzkoušený recept, jak redukovat nároky občanů a současně redukovat jejich počet, je válka. Válka je radikální reformou, u které nehrozí vzpoura proti nepopulárním opatřením. ... Diskomfort k válce přirozeně patří, přičemž strádání a bída jdou na vrub nepřítele. Stát, kterému se podaří podstrčit svým občanům nepřítele ochotného válčit, má vyhráno, bez ohledu na to, zda ve válce zvítězí anebo prohraje. Zbaví se nadbytečných hladových krků, a zbylí občané vezmou zavděk skromnou odměnou za práci na obnově zruinované země. Válka stimuluje hospodářský růst ...
Bezprostředně po válce dává mír dokonalý smysl. Dnes, kdy Američané a s nimi kolektivní Západ nostalgicky křísí imperialismus, má kouzlo války kuriózní podtext. Nezdá se totiž, že by Západ ve válce, po které touží a do které se hrne, mohl být vítězem. Vypadá to, že Západ cynicky sází na profit z porážky. Spíše než uloupené zdroje, potřebuje dekadentní Západ dát do latě vlastní občany, kteří zlenivěli, ztloustli a zhloupli. ...