Vzpomínám si na jednu hodinu francouzštiny. Bylo to ve druhé polovině osmdesátých let. Tématem byl rok 2000 a co všechno se do začátku nového tisíciletí stane.

Pamatuji si už jen dva milníky, kterých mělo být dosaženo. Prvním bylo odstranění chudoby v rozvojových zemích. Druhým let lidi na Mars. Ani jednoho jsme nedosáhli.

Nicméně dvacáté století bylo stoletím obrovského technického rozvoje. Na začátku bratři Wrightové (1903) se svým prvním letadlem uletí několik stovek metrů. 1922 – v Anglii bylo zahájeno pravidelné rozhlasové vysílání (BBC). V roce 1923 uskutečnily svůj první let s cestujícími Československé aerolinie. 22. března 1935 v Berlíně proběhlo vůbec první pravidelné televizní vysílání. Vysílalo se třikrát týdně, vždy po dobu 90 minut.

2001: Vesmírná odysea; režie: Stanley Kubrick, 1968. Zdroj zde.

Kosmický závod

V roce 1957 se podaří na oběžnou dráhu kolem Země dopravit první umělou družici Sputnik 1. Začíná prestižní závod mezi SSSR a USA. Vítězem první etapy byl Sovětský svaz.

V dalším kole závodu opět jako první proběhne cílem SSSR. V roce 1961 Jurij Alexejevič Gagarin poprvé obletěl Zemi.

Do deseti let přistaneme na měsíci

Již několik měsíců po Gagarinově letu vytyčil prezident Kenedy ambiciózní cíl: do deseti let přistát na Měsíci. Pokud by prvním člověkem ve vesmíru byl Američan, nebyl by důvod k takovému prohlášení.

Bylo třeba vyřešit problémy. Prvním z nich jsou Van Allenovy pásy. Tyto pásy vytváří magnetické pole Země, když zachytává sluneční vítr a kosmické záření. Radiace v těchto pásech znamená hrozbu pro zdraví astronautů. A ohrožení života v případě sluneční erupce.

Dalším velkým úkolem bylo na Měsíci bezpečně přistát. První měkké přistání na Měsíci se podařilo v roce 1966 sovětskému stroji Luna 9. Od té doby se o totéž pokoušela řada kosmických sond. Zdaleka ne vždy sonda přistání „přežila“!

I v posledních letech jich k Měsíci putovalo několik. Tady je seznam pokusů o měkké přistání od roku 2020, nejprve úspěšné mise:

• Chang'e 5 (Čína, 2020, dovezla zpět na Zemi 1,7 tun hornin z Měsíce)
• Chandrayaan-3 (Indie, 2023, provádění experimentů na povrchu Měsíce)
• JAXA (Japonsko, 2024, lunární rover se schopností provádět skoky)
• IM-1 Odysseus (USA, 2024, přistávací modul NASA pro přepravu užitečného nákladu)
• Chang'e 6 (Čína, 2024, odběr vzorků z odvrácené strany Měsíce)
• Blue Ghost M1 (USA, 2025, první měkké přistání v historii provedené soukromou společností)

A teď seznam pokusů o přistání, které nedopadly dobře (od roku 2020):

• Hakuto-R Mission 1 (Japonsko, 2023, havárie při pokusu o přistání na Měsíci)
• Rashid (SAE, 2023, sonda narazila do povrchu Měsíce a byla zničena)
• Luna 25 (Rusko, 2023, havarovala na povrchu Měsíce)
• Peregrine (USA), Colmena (Mexiko), Iris (USA) - společná mise 2024, přistání zrušeno kvůli nadměrnému úniku paliva
• Hakuto-R Mission 2 (Japonsko, 2025, havárie při pokusu o přistání)
• IM-2 Athena (USA, 2025, 3 minuty před přistáním došlo k poruše výškoměru, takže přistávací motory pracovaly i po přistání, sonda se převrátila do kráteru; po několika dnech byla mise ukončena)

I když jsme dnes technicky mnohem dál, než v roce 1969, přistání na Měsíci stále není jednoduchým úkolem. Úspěšnost je přibližně 50%. A to je teprve ta snadnější část pilotované mise.

Podstatně obtížnější úkol je odstartovat a na oběžné dráze okolo Měsíce se spojit s mateřskou lodí. Spojení s jinou lodí na oběžné dráze byl na konci 60. let obtížný manévr a nelze říct, že by ho v této době měli SSSR nebo USA dobře zvládnutý. Ostatně trénování spojení dvou různých modulů s lodí Orion je hlavním cílem mise Artemis III (plánované na rok 2027). Termín je ale ohrožen, protože koncem května 2026 došlo při startu k výbuchu rakety New Glenn a k poškození startovací rampy. New Glenn měla nést jeden z modulů, který se má spojit s kosmickou lodí Orion. Samotné přistání na Měsíci by měla uskutečnit až mise Artemis IV (zatím plánovaná na rok 2028). Kolem roku 2030 plánuje přistání lidské posádky na Měsíci také Čína. Uvidíme, kdo bude první. Pokud tedy v roce 2030 nebudou mít lidé úplně jiné starosti, třeba jak přežít v radioaktivním prostředí a jak se vyrovnat s nemocí z ozáření ...

Konspirační teorie a Bořiči mýtů

„Víte, jaký je rozdíl mezi konspirační teorií a realitou? Čtyři roky.“ Teď trochu vážněji: konspirační teorie obsahující divoká a nesmyslná tvrzení samozřejmě existují, nezřídka jsou však šířeny těmi, kdo chtějí skrýt nebo alespoň zamlžit skutečnost. Ale zpět do roku 1969. Jaké jsou hlavní argumenty pro to, že v roce 1969 po měsíci skutečně chodili astronauti z USA?

1/ „Do projektu bylo zapojeno příliš mnoho lidí, podvod by nešlo utajit“ – to je ale pouze organizační a zpravodajský problém; většina účastníků programu Apollo měla své dílčí úkoly, vše se mnohokrát pečlivě testovalo, včetně komunikace s astronauty a sledování dat, vše se také nahrávalo, astronauti se při tréninku dívali z okénka na realistický model Měsíce, aby při tréninku viděli to, co jednou mají vidět doopravdy. O podvodu by mohla vědět jen malá část pracovníků NASA. Film Kozoroh 1 ukazuje podobnou situaci.

2/ „Sovětský svaz by to zjistil a všechno zveřejnil“ – ano, zjistil, ale kdo by věřil zprávám z Moskvy? Navíc USA věděly o mrtvých ruských kosmonautech před Gagarinem. Už na začátku 60. let SSSR ze závodu o Měsíc odstoupil, takže zpochybňování amerického úspěchu by vypadalo podobně, jako když si tenista po prohraném zápase jde stěžovat, že protihráč podváděl.

Prezident Nixon a generální tajemník Brežněv v květnu 1972. Zdroj zde

V první polovině 70. let byly vztahy mezi SSSR a USA dobré, západní země v Sovětském svazu investovaly a připravoval se společný kosmický projekt Sojuz – Apollo. Obvinění z měsíčního podvodu by to všechno pokazilo.

Účastníci programu Sojuz - Appolo. Zdroj zde

3/ „Odrážeč umístěný na povrchu“ – mohl tam být dopraven kosmickou sondou bez lidské posádky; sonda mohla dovézt na Zem i horninu; nevíme sice, která sonda (nebo které sondy) to byla, ale i dnes startuje řada družic s vojenským programem, který je tajný

4/ „Fotografie a videa“ – lze natočit na Zemi, viz film „2001: Vesmírná odysea“ (Stanley Kubrick, 1968)

5/ „Astronauti by přece celý život nelhali“ – na úvod řekněme, že tisková konference posádky Apollo 11 po přistání nepůsobí vůbec přesvědčivě; astronauti často neví co říct, a dívají se do papírů před sebou. Jejich pozdější vystoupení už jsou přesvědčivá. Je nějaký nástroj, jak změnit něčí vzpomínky, aby si myslel, že udělal něco, co ve skutečnosti neudělal? Ano, psychologie zná techniku „implantace falešných vzpomínek“, která toto umožňuje. Ani nemusíme brát v potaz, jakých výsledků v této oblasti bylo dosaženo v rámci programu MKULTRA z dílny CIA.

6/ „Někteří ruští kosmonauti veřejně deklarovali, že věří americkému přistání na Měsíci“ – ano, ale ne všichni. Ruský kosmonaut Viktor Afanasjev (4x ve vesmíru, celkem 555 dní) byl v roce 2015 při jednom rozhovoru dotázán, co si myslím o tom, že Američané ve skutečnosti na Měsíci nepřistáli. Afanasjef odpověděl: „myslím, že tam nebyli; kosmonauti po několika dnech ve vesmíru, když přistanou, nejsou schopni chůze, často je musí nést nebo alespoň podpírat. Američané, když přistálo Apollo 17, normálně chodili“ (něco jiného je stanice ISS, kde kosmonauti mohou cvičit a udržovat si kondici). A je tady jedna „těžká váha“ z oboru, která v americký měsíční úspěch nevěří: Dmitrij Rogozin, v letech 2018 – 2022 šéf agentury Roskosmos, což je ruská obdoba NASA

Důvody, proč přistání na Měsíci v roce 1969 zfalšovat

1/ „Vysoké riziko havárie“ – pravděpodobnost úspěšného návratu byla nízká (možná nulová, to by bylo možné posoudit, pokud by se zachovaly technické výkresy rakety, lodi a přistávacího modulu); naopak hrozilo umírání astronautů v přímém přenosu. To by reputaci USA ve světě jistě nezlepšilo

2/ „SSSR by zůstal vítězem kosmického závodu“ – pokud by Amerika v roce 1969 přiznala, že mise k Měsíci je příliš nebezpečná a proto je zrušena, zůstal by Sovětský svaz s prvním člověkem ve vesmíru na dlouhá desetiletí vítězem kosmického závodu

Co kdyby přece

Co když tam ale před padesáti lety, navzdory všem rizikům, Američané přece jen byli? Pokud ano, tak by to nebyl ani tak úspěch NASA, ale zázrak a důsledek vyslyšených modliteb mnoha amerických křesťanů. To, že při tehdejší úrovni technického pokroku všichni účastníci letů k Měsíci ve zdraví svou misi přežili, by nic jiného než zázrak nebyl.

Velikost Ameriky

Na jedné besedě v druhé polovině 90. let (které jsem byl osobně přítomen) byl astrofyzik pan Jiří Grygar dotázán, jestli posádky Apollo skutečně přistály na Měsíci, protože „kámen odkopnutý astronautem letěl po stejné trajektorii, jako tady na Zemi“. Doktor Grygar odpověděl: „kámen by (na Měsíci) letěl po stejné trajektorii, jako na Zemi. Myslím, že tam spíš byli. V tom je velikost Ameriky, že dokážou doletět na Měsíc a potom to zpochybnit“.

O pár let později ale Amerika ukázala, že dokáže dělat i velké podvody. Když se díváme na zhroucení budovy č. 7 (11. září 2001), vidíme, že se jedná o řízenou demolici a ne o důsledek požáru a dopadu úlomků z dvojčat. Připomínám, že do budovy č. 7 žádné letadlo nenarazilo.

Jak je to s pravdou

Chtěli bychom vědět, jak se co událo. Hledat pravdu je správné. Ale mnoho věcí se nám během pozemského života zjistit nepodaří. A protože času je málo, je potřeba zaměřit se na to podstatné. Pokud jste to ještě nikdy neudělali, můžete třeba zkusit zajít do prázdného kostela a říct: „Pane Ježíši, dej se mi poznat“. Protože, jak napsal svatý Augustin: „Stvořil jsi nás pro sebe, Bože, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.“ To platilo na konci čtvrtého století, stejně, jako dnes.