Když Donald Trump začátkem srpna 2016 při jednom ze svých projevů prohlásil, že prezident Obama a Hillary Clintonová jsou zakladateli Islámského státu, Bílý dům se k tomu odmítl vyjádřit. Nejednalo se o žádnou převratnou novinku – tedy snad jen pro ty, kdo sledují pouze média hlavního proudu. O tom, že USA iniciovaly založení Islámského státu a vyvolaly povstání proti prezidentu Asadovi v Sýrii, se v alternativních médiích píše už dávno.
Foto: Youtube.com
V poslední době to pak potvrdily emaily Hillary Clintonové, které byly zveřejněny na serveru WikiLeaks (zde a zde). Od konce války ve Vietnamu se USA snaží vyhýbat přímému nasazení armády – určitý počet vojáků vždy při takové intervenci přijde o život, což se doma špatně zdůvodňuje. Daleko jednodušší je zaplatit džihádistům, posílat jim zbraně a slíbit jim za svržení Bášara Asada vytvoření islámského státu. Americká administrativa pak může předstírat, že za nic nemůže. Vojáky pošle, až když (z USA financované) nevládní organizace volají jménem údajných civilistů o pomoc. Co na tom, že při těchto nízkonákladových válkách přijdou statisíce lidí o život a miliony dalších musí opustit své domovy.
V čem je prezident Asad horší, než ostatní hlavy států na Blízkém východě? Na univerzitě v Damašku běžně studují ženy, mnohé z nich chodí po ulicích oblečeny „po evropsku“, křešťané mohou v relativním klidu chodit do kostelů. O tom se ženám i křesťanům v Saudské Arábii může jen zdát. Největším proviněním prezidenta Asada je, že je spojencem Moskvy a dokonce má na svém území ruskou vojenskou základnu. Vždyť přeci jediná země, která může po celém světě budovat další a další základny, jsou USA. Tímto se americké vlády řídily v posledních dvaceti letech, a nezbývá než doufat, že v nadcházejících volbách zvítězí Donald Trump, a bude to jinak.
Zatím ale jede vše „postaru“. Zatímco před zraky světa Washington a jeho spojenci proti Islámskému státu naoko bojují, reálně ho podporují, čas od času dokonce přímou vojenskou akcí. Naposledy to USA prokázaly letos 17. září, když jejich stíhačky (spolu s jednou britskou) asi hodinu útočily na pozice syrské armády na východě země u města Deir ez-Zor. V tomto místě se pozice syrské armády téměř nemění. Vládní jednotky jsou zde obklíčeny ISIL a obležené město je možné zásobovat jen vzduchem. USA vyjádřily po útoku politování, že došlo k omylu. Veřejně přiznat svoji podporu Islámskému státu nemohou. Při útoku zahynulo přes šedesát syrských vojáků. Džihádisté, bojující za ISIL, ale o tomto „omylu“ předem věděli (zde), takže následně ihned zahájili ofenzívu, kterou se naštěstí syrským jednotkám podařilo zastavit.
Syrský prezident Bášar Asad. Foto: AFP 2016/ Joseph Eid
Ti, kdo nesou plnou odpovědnost za vyvolání občanské války v Sýrii obviňují Rusko, že prodlužuje utrpení tamních obyvatel (zde). To je podobné, jako kdyby někdo v roce 1941 obviňoval Winstona Churchila, že prodlužuje utrpení britského lidu tím, že stále ještě bojuje proti Hitlerovi. Přirovnání není nadsazené. Bášar Asad a současná syrská vláda reprezentují sekulární stát, relativně tolerantní ke křesťanům a příslušníkům jiných náboženství, umožňující ženám žít téměř jako v Evropě. Zatímco USA a jejich spojenci podporují různé skupiny džihádistů, které se sice různě jmenují, ale usilují o zavedení práva šaríja. Vítězství spojenců USA (tedy islamistů) by uvrhlo celé území Sýrie do stejného chaosu, jaký dnes panuje v Libyii (opět po té, co ji američané se svými spojenci „pomohli“ k demokracii). Válka proti syrské vládě a Rusku se nevede jen zbraněmi, ale také propagandou. To jsou všechny ty opakované zprávy o údajných ruských nebo syrských útocích na civilní obyvatelstvo, dopisy syrských opozičních skupin placených ze Západu typu: „dokud Asad bude u moci, budou děti stále umírat“ nebo vymyšlený dopis dětských lékařů z Aleppa prezidentu Obamovi.
Jak na to vše reagují politici našich vládních stran, TOP 09 a ODS? Jako poslušní vazalové Washingtonu. Přestože jsou to na prvním místě USA, kdo mají za posledních dvacet let na svědomí statisíce mrtvých a tři rozvrácené země (když nepočítám Ukrajinu, kde USA financovaly pěti miliardami dolarů přípravy a samotné svržení prezidenta Janukovyče), mluví tito politici o ruské hrozbě, agentech Moskvy a o Vladimíru Putinovi jako o největším zlosynovi.
Postoj jednotlivých politických stran k americké zahraniční politice bude jistě jedním z kritérií, podle kterých se budou voliči rozhodovat, až půjdou k nadcházejícím krajským a senátním volbám. Pro mne je toto kritérium natolik důležité, že pro kandidáty žádné z vládních stran či ODS nebo TOP 09 v říjnových volbách hlasovat nebudu.
