Snad si ještě vzpomenete, jak Donald Trump během předvolební kampaně obvinil prezidenta Obamu a Hillary Clintonovou, že založili Islámský stát. Sliboval, že již nebude usilovat o svržení Bášara Asada. Řešení konfliktu v Sýrii mělo probíhat ve spolupráci s Ruskem a v prvních měsících tohoto roku se zdálo, že tomu tak opravdu bude. Ruské a americké letectvo se vzájemně informovalo o operacích nad Sýrií. 59 amerických Tomahawků, odpálených včera ráno na Sýrii, učinilo těmto nadějím konec.
Následky útoku USA na syrskou letckou základnu Šajrat. Foto: Sputnik/Michail Alajedin
Jako záminku si Donald Trump vybral chemický útok, ke kterému došlo 4. dubna 2017 v provincii Idlíb, ovládané džihádisty. Údajně se mělo jednat o bomby naplněné sarinem, které svrhla syrská armádní letadla – možná prý i s vědomím Ruska. Marně bychom ovšem hledali důvod, proč by prezident Asad měl takový rozkaz vydat. V roce 2013 zorganizovala turecká tajná služba útok chemickými zbraněmi na předměstí Damašku. To mělo již tenkrát sloužit jako záminka k americko – britsko – francouzskému útoku na Sýrii. Dnes je pozice Bášara Asada oproti roku 2013 mnohem silnější. Navíc ve volbách v roce 2014 získal přes 80 % hlasů. Proč by tedy měl používat chemické zbraně? Navíc veškeré fotografie a videa z útoku pochází z území, které kontrolují džihádisté z Al-kajdy. Vyšetřování ještě ani nezačalo, a Západ (a jeho služebná média) už věděl, že za útokem stojí Sýrie a Rusko. Chemické zbraně se ale v regionu vyskytují - používají je džihádisté v Iráku. Je možné, že syrské letectvo zasáhlo v Idlíbu jejich výrobnu. Daleko pravděpodobněji se ale jednalo o předem připravenou operaci pod falešnou vlajkou. Mluvčí ministerstva obrany RF generálmajor Konašenkov prohlásil, že útok na základnu Šajrat, který provedly USA, musel být připraven ještě před událostmi Idlíbu: „Je zcela zřejmé, že úder amerických křižujících raket na syrskou leteckou základnu se připravoval dlouho před dnešní událostí. Pro přípravu podobného útoku je nutno uskutečnit velký komplex akcí pro rozvědku, plánování, přípravu letových úkolů a uvedení raket do úplné bojové pohotovosti“. Že změna kurzu vůči Sýrii – a tedy hlavně i vůči Rusku – byla připravována již před událostmi ze 4. dubna 2017, nasvědčuje také požadavek generála Josepha Votela, adresovaný kongresu již 30. března 2017. Generál žádal výrazné navýšení vojenské pomoci mimo jiné i pro takzvanou demokratickou opozici, tedy džihádisty, bojující proti vládě v Damašku. Tento požadavek vůbec nekoresponduje s umírněným kurzem, který v Sýrii až do 7.4.2017 prosazoval Donald Trump.
Jen stručné připomenutí toho, kdo proti komu v Sýrii bojuje. Sýrie byla před deseti lety pro většinou svých obyvatel relativně klidnou zemí, křesťané si pochvalovali soužití s muslimy (lze dohledat i v českém katolickém tisku z té doby). Bášara Asada nikdo ze Západu nekritizoval, prezidenti a premiéři si s ním potřásali rukama. Ale podle plánu, o kterém se již v roce 2001 dověděl v Pentagonu generál Wesley Clark, byla Sýrie jednou ze zemí, jejichž vláda, jako spojenec Ruska, má být svržena (video zde). Trvalo to trochu déle, Sýrie se dostala na řadu až v roce 2011. V prvních měsících možná v Sýrii existovala nějaká demokratická opozice. Západ, Saudská Arábie a Turecko však dodali zbraně i džihádisty. Od té doby proti legitimní sekulární vládě Bášara Asada bojují skupiny džihádistů financované a vyzbrojované Západem (plus Saudskou Arábií a Tureckem) po boku Islámského státu. Ještě jsou tu Kurdové, kteří usilují o svůj vlastní stát a bojují proti IS. Řezníkem, který má na svědomí statisíce mrtvých v Sýrii, není tedy Bášar Asad, ale Washington.
Zda Donald Trump změnil svůj názor na Sýrii dobrovolně nebo k tomu byl donucen těmi, kdo mají v USA skutečnou moc a ovládají i média, není zas tolik podstatné. Výsledek je jasný. Poprvé od začátku Washingtonem (a jeho spojenci) vyvolané barevné revoluce zaútočila americká armáda bez schválení Rady bezpečnosti OSN přímo na syrské vládní jednotky. Ruské ministerstvo obrany včera přerušilo horkou linku s Pentagonem (která měla předcházet leteckým kolizím nad Sýrií). Zástupce Ruska v OSN obvinil USA, že útokem na syrskou armádu podpořily teroristy (několik hodin po útoku Tomahawky zahájily ofenzívu poblíž Šajratu oddíly IS a fronty Džabat an-Nusrá). Ti, kdo proti Trumpovi dodnes brojili, ho nyní chválí, ať už jsou to představitelé států EU nebo mainstreamoví komentátoři. Donald Trump, i když možná nedobrovolně, přešel tedy na stranu těch, proti kterým během předvolební kampaně vystupoval. Váleční štváči celého Západu, včetně těch českých, se mohou radovat.
Ruský vojenský analytik Konstantin Sivkov včera v rozhovoru pro Komsomolskou pravdu řekl, že se Rusko musí připravit na nejhorší scénář. Množství Tomahawků, odpálených na letiště Šajrat bylo výrazně vyšší, než by bylo potřeba. Cílem bylo totální zničení infrastruktury. Pokud příště USA zaútočí v Sýrii na ruskou vojenskou základnu, bude pravděpodobně odpáleno 100 až 150 raket Tomahawk, aby byla zcela zničena ruská protivzdušná obrana – přitom přijde o život i většina ruského vojenského personálu. Tolik Konstantin Sivkov.
Pokud USA zaútočí na ruskou armádu v Sýrii ve výše uvedeném rozsahu, budou muset Rusové za Sýrie buď odejít poraženi nebo odpovědět. Jestliže se vzdají, a odejdou, budou už stále jen poráženi. Bude následovat Donbas, Podněstří, Krym, Kaliningrad. Proto Rusové ze Sýrie odejít nemohou. Pokud jde o poměr sil, má NATO vůči Rusku přesilu v počtu vojáků v poměru 3,5 milionu vůči 850 tisícům. Moskvě tedy nezůstane jiná možnost, než použít jaderné zbraně jako první. Následně na severní polokouli vybuchne přes dva tisíce ruských, amerických, britských a francouzských jaderných hlavic. Na Česko jich připadá asi kolem stovky. Washington nyní opět vede svět k termonukleární válce.
A tak možná 24. prosince 2017 budou ti, kteří přežijí, dojídat u štědrovečerních stolů ve sklepích poslední konzervy. Pak si vzpomenou na stromeček, bramborový salát a kapra, na pohádky v televizi a na půlnoční, která byla v místním kostele před rokem.
Všechny strany vládní koalice (nepochybně se připojí i TOP 09 a ODS) mají pro americký útok na Sýrii pochopení. Všichni výše uvedení budou jistě i pro posilování vojenské přítomnosti NATO u ruských hranic. Pamatujte na to, až (tedy pokud budou) půjdete k volbám.
A kdo se umí modlit, pro toho je modlitba za mír – nejen v Sýrii – opět velkou výzvou.
