Rozhodnutí Rady Evropy o Sýrii: na umírajících a hladovějících nám nezáleží
- Podrobnosti
- Napsal Jaroslav Jána
Rada EU 28. května 2020 prodloužila sankce proti Sýrii. Kdo a jak hlasoval za Českou republiku se mi nepodařilo dohledat. V tiskové zprávě Rady se mimo jiné uvádí:
" .... Sankce vůči Sýrii, které jsou v současné době v platnosti, byly zavedeny v roce 2011 v reakci na násilné represe syrského režimu proti civilnímu obyvatelstvu. Jsou namířeny rovněž proti společnostem a podnikatelům, kteří mají prospěch z vazeb na režim a válečnou ekonomiku. Omezující opatření zahrnují mimo jiné zákaz dovozu ropy, omezení určitých investic, zmrazení majetku Syrské centrální banky drženého v EU, omezení vývozu zařízení a technologií, které by mohly být použity k vnitřním represím, jakož i zařízení a technologií pro monitorování nebo odposlechy internetové či telefonní komunikace. ..."
Foto: ocso.org
Takovéto sankce ale dopadají především na běžné obyvatelstvo a ne na ty nejbohatší, kteří netrpí ani hladem ani nedostatkem léků. To představitelé EU velmi dobře vědí. Trapistky působící mezi městy Tartous a Homs situaci popisují takto: "Lidé kolem nás umírají hlady a na různé nemoci, nemají přístup k lékům na cukrovku, vysoký krevní tlak, rakovinu nebo srdeční choroby. Lékárny jsou zavřené, nikdo nedodává základní potřeby a farmaceutická produkce je zastavená. Kupní síla syrské liry klesá z hodiny na hodinu...." Cílem sankcí je tedy: "donutit lidi, aby zničili své vládce, chtějí dosáhnout toho, co zbraně nedokázaly. Je však morální užívat utrpení lidí k politickým cílům?" - dodávají řeholnice ze střední Sýrie.
Plánované omezení svrchovanosti národních států prostřednictvím projektu EU nové generace
- Podrobnosti
- Napsal Jaroslav Jána
Níže se můžete seznámit s textem dnešního prohlášení Akce D.O.S.T. Hlavní nebezpečí není ani tak v dalším zadlužení ve prospěch zejména jihoevropských států, ale v zavedení nové formy daní, které mají být placeny přímo na účty EU: „Se splácením dluhu mají EU pomoci nové vlastní zdroje unijního rozpočtu, mezi kterými by se měly objevit výnosy ze systému obchodování s emisními povolenkami či z mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích. Ve vzduchu visí také možnost zavedení celoevropské digitální daně, daně z transakcí nadnárodních společností nebo daně z produkce nerecyklovatelných plastů. Zavedení vlastních zdrojů rozpočtu ve svých rezolucích podpořil i Evropský parlament …“ (zdroj zde).
Demonstrace SPD 14.5.2016. Zdroj zde.
Národní vlády by nad těmito finančními toky neměly už žádnou kontrolu. To by byl rozhodující krok k vytvoření EU jako státu. Pravomoci vlád a parlamentů současných národních států by pak odpovídaly spíše pravomocem krajských úřadů a zastupitelstev.
Moje milovaná Sýrie
- Podrobnosti
- Napsal Jaroslav Jána
Sýrie je zemí, kde žili křesťané už v době, kdy ještě ani nebyly sepsány biblické knihy Nového zákona. Téměř každý zná příběh a o obrácení apoštola Pavla (tehdy ještě Saula), když jel do Damašku (Skutky apoštolů, 8. kapitola). Po třech staletích se křesťanství stalo státním náboženstvím Římské říše. Od roku 395 Sýrie patřila pod byzantskou vládu, až do roku 634. Tehdy byla tato provincie dobyta muslimskými Araby. Pod muslimskou vládou se během následujících staletí křesťané postupně stali menšinou. Nicméně menšinou významnou.
19.4.2020. Prezident Asad blahopřál představitelům křesťanských církví k Velikonocům. Zdroj zde.
O životě syrských křesťanů v současnosti se lze mnohé dovědět právě v knize „Moje milovaná Sýrie!“ (Karmelitánské nakladatelství, 2017). Kniha je kratičká, jsou to vlastně rozhovory novinářky Charlotte d‘Ornellas s katolickým patriarchou Antiochie Řehořem III. Lahamem. Ten se narodil v Sýrii v křesťanské rodině v roce 1933 a v čele antiochijského patriarchátu stál v letech 2000 – 2017. Pokud si knížku přečtete, otevře se vám nový pohled na Sýrii. To platí pro obě strany dnešní české rozdělené společnosti.
Zemřela Tereza Spencerová
- Podrobnosti
- Napsal Jaroslav Jána
Zpráva o náhlém úmrtí Terezy Spencerové mne zaskočila. Patřil jsem k pravidelným čtenářům jejich "Ranních káviček" na iprima.cz, "Oken" na Parlamentních listech a ještě předtím jsem čítal její články v zahraniční rubrice Literárních novin a na tamním blogu.
Tereza Spencerová (3.1.1965 – 6.4. 2020). Foto: Hans Štembera
Po vypuknutí občanské války jako první novinářka ze Západu natočila rozhovor s Bášarem Asadem. O několik týdnů později byla na ČT 24 dotázána: "Asad podle Vás není diktátor?". Tereza Spencerová odpověděla: "ano, ale ve srovnání s kým?". Díky ní se český čtenář mohl dozvědět o tom, jak to skutečně v Sýrii vypadá. A nejen v Sýrii, měla ráda celý arabský svět.
Nad knihou Devadesát tři
- Podrobnosti
- Napsal Jaroslav Jána
V některých případech nám román může povědět o historii více, než odborná publikace. Victor Hugo události let 1789 – 1793 velmi pečlivě studoval. Od svých rodičů znal dobře oba znepřátelené tábory: royalisty i stoupence revoluce. Zatímco jeho otec byl generálem francouzské revoluční armády, jeho matka obdivovala povstalce, kteří ve Vendée bojovali se zbraní v ruce za obnovu monarchie a tradiční křesťanské hodnoty.
Poprava Ludvíka XVI. 21. ledna 1793. Zdroj zde.
Rozdělená společnost
Dnes často slyšíme o rozdělené společnosti. V roce 1793 byla Francie rozdělena ještě hlouběji a ostřeji. Revoluce neponechala ze starých hodnot téměř nic. Král, šlechtické tituly, kláštery – to vše bylo odstraněno, král popraven. V řadě klášterů byli v roce 1793 popraveni všichni řeholníci a řeholnice. Církev, jako jeden ze symbolů sterého světa, měla zmizet. Názvy měsíců byly změněny, sedmidenní týden byl prodloužen na desetidenní. Majetek šlechty a klášterů byl zabaven a rozdělen mezi rolníky. Revoluce hledala své nepřátele, a gilotina se téměř nezastavila. V prosinci 1793 vydalo revoluční Direktorium rozkaz vyvraždit ve Vendée obyvatele v 778 farnostech.
Strana 5 z 13
