Podrobnosti

Let z Prahy trval dvě a půl hodiny, v Dublinu jsme s větší částí rodiny přistáli něco před devátou ráno. Už na letišti nás přivítali dvojjazyčné nápisy: v angličtině a v irštině. Je dobře, že se Irové vrací ke své původní řeči. Irština je dnes jediným živým keltským jazykem. Po zapůjčení vozidla a cvičném dvojnásobném objetí kruhového objezdu jsme se vydali směrem na západ do Galway. Naším cílem byla návštěva Aranských ostrovů, Moherských útesů a Clonmacnoise, kdysi druhého nejvýznamnějšího křesťanského centra v zemi. Po dálnicích se jelo dobře. Jízda po ostatních silnicích byla podstatně náročnější: úzké klikaté silnice, vedoucí těsně kolem kamenných zítek, povolená rychlost často 80 i tam, kde by u nás byla padesátka. První den jsme stihli už jen procházku po Galway.

 

IMG Galway most pres reku Corrib 20250520 600

Galway. Most přes řeku Corrib. Foto: Jaroslav Jána

 

Aranské ostrovy

Druhý den ráno jsme vyrazili asi do 40 km vzdáleného přístavu Rossaveel. Lístek na loď společnosti Aran Island Ferries jsme si koupili dopředu na jejich webu. Plavba byla příjemná, svítilo slunce, což nebývá v těchto místech časté. Po příjezdu na ostrov Inis Mór (největší ze tří ostrovů) a po lehkém obědě jsme si vypůjčili kola a vyrazili na cestu podél pobřeží. Na Aranských ostrovech žije trvale asi 1300 obyvatel, kteří ještě doma hovoří irsky (anglicky se umí domluvit také). Krajina je podobná, jako na mnoha jiných místech Irska: kamenné zítky oddělují pozemky, na kterých se pasou krávy, stejně jako před tisíci lety.

Podrobnosti

Nadpis jsem si volně vypůjčil od Romana Jocha z jeho článku v RC Monitoru z roku 2018. Píše tam o tom, co se přihodilo jeho manželce, když se na sociální síti zmínila, že nepůjde k prezidentským volbám, protože jí nevyhovuje žádný z kandidátů. Podle hesla „kdo nejde s námi, jde proti nám“ se na ni snesla smršť nenávistných komentářů.

Bylo to někdy jinak?

Bylo, a není to tak dávno. V devadesátých letech a ještě v prvním desetiletí tohoto století panovala mnohem větší tolerance k odlišným politickým názorům. I v rámci jedné rodiny nebylo výjimkou, že všichni nevolili stejnou stranu a nebyly kvůli tomu doma žádné hádky.

 

Vestfalsky mir

Vestfálský mír 1648. Konec třicetileté války

 

Ke zlomu došlo v roce 2014. Do té doby bylo možné v televizi a rozhlase slyšet Ladislava Jakla, Petra Hájka, nebo na ČT vidět dokument „Uloupené Kosovo“. Po roce 2014 se všechno mění. Do vysílání (v hlavním vysílacím čase) se zařazují jen informace, které se hodí k dosažení geopolitických (začlenění Ukrajiny do bloku NATO) a ideologických cílů (LGBT, možnost volby pohlaví pro děti). Tímto selektivním zveřejňováním pouze těch „správných“ informací bylo snadné utvářet názory televizních diváků na to, kdo jsou ti špatní a kdo ti dobří. Menší část populace se s takto předkládaným zpravodajstvím nespokojila, a začala hledat informace v alternativních médiích.

Podrobnosti

Administrativa nového amerického prezidenta Donalda Trumpa se snaží o rychlé ukončení války na Ukrajině. Řešení počítá s tím, že území obsazené v současné době Ruskem se stane součástí Ruska a že Ukrajina nebude pozvána do NATO. Pokud mají na dodržování příměří dohlížet cizí vojenské jednotky, měly by být z nějaké neutrální země, například z Indie. Příměří má být trvalé a ne ve stylu Minských dohod, které, jak přiznala Angela Merkelová, byly jen zástěrkou a sloužily pouze k získání času na vyzbrojení Ukrajiny.

Kdo konec války na Ukrajině zatím nechce

Ukrajinské vedení kolem prezidenta Zelenského, protože s koncem války se budou konat prezidentské volby a on se zvolením velmi pravděpodobně nemůže počítat. Konec války si nepřeje ani část obyvatel Ukrajiny. V tuto chvíli je to ale menší část obyvatelstva, protože dobrovolně se nechává mobilizovat pouze asi 12 % odvedenců, jak řekl ukrajinský ministr obrany Umerov. Zbytek je na frontu posílán nedobrovolně.

Konec války na Ukrajině si v tuto chvíli nepřeje ani většina evropských vlád – jak o tom svědčí jejich poslední prohlášení na konferenci v Mnichově.

Konečně i v Rusku existuje početná skupina zastánců pokračování války až do kapitulace Kyjeva.

 

pray this for peace 600

Podrobnosti

28. srpna 1914 přišel rakouský velvyslanec informovat papeže Pia X. o vyhlášení války Srbsku. Během audience se obrátil na papeže s prosbou, aby požehnal císařsko-královské armádě. Pius X. odpověděl: „Vyřiďte císaři, že nemohu požehnat ani válce, ani těm, kdo po ni touží. Já žehnám pouze míru.“ Velvyslanec tedy žádal alespoň osobní požehnaní pro císaře Františka Josefa. „Mohu se pouze modlit za to, aby mu Bůh odpustil. Císař může být rád, že se nedočká od vikáře Krista prokletí.“ - byla papežova odpověď. Na druhé straně je třeba přiznat, že mnozí duchovní se plně zapojili do válečné propagandy, a to jak na straně Trojspolku, tak na straně Trojdohody.

 

verdun 600

V bitvě u Verdunu (21.2.1916 - 18.12.1916) padlo na obou stranách 300 tisíc vojáků. Foto zdroj zde.

 

První světová válka nebyla válkou o hodnoty. V Evropě už tehdy nikde nebylo nevolnictví ani robota, občané se těšili více méně stejné míře občanské i náboženské svobody, kdo chtěl mohl podnikat nebo studovat, pokud na to měl prostředky. Některé národy se cítili utlačované a toužili po vlastním státu, ale tak je tomu v některých případech i dnes (Katalánci ve Španělsku, Skotové ve Velké Británii). Ke cti rakouského mocnářství je třeba říct, že českému národnímu rozvoji nijak nebránilo. Jednou z nejvyšších částek na stavbu Národního divadla v Praze přispěl právě císař František Josef. Kdyby nedošlo k první světové válce, mohlo být celé 20. století lepší. Rusko by bylo uchráněno bolševické revoluce, Německo fašismu, v Čechách a na Moravě by nepadlo za oběť nacismu 140 tisíc obyvatel a následně by nebyly odsunuty dva miliony Němců.

Podrobnosti

Před 85 lety byla německou okupací ukončena existence Republiky Česko-Slovenské (Druhé republiky). Mnichovská dohoda z konce září 1938 tak byla dovršena. Podpisem této dohody bylo Československo zrazeno Francií a Velkou Británií – obě tyto země deklarovaly použít sílu v případě, že by se ČSR nechtěla diktátu podrobit. Části československého území tehdy kromě Německa zabralo také Polsko a Maďarsko. Podle posledních historických studií se zdá, že hlavním motivem Británie a Francie nebyla snaha uchránit Evropu před válkou, ale uvolnit Hitlerovi cestu k útoku na Sovětský svaz. Tak se oba státy, Německo a SSSR, měly vyčerpat vzájemnou válkou. Tento scénář ovšem nevyšel, protože Stalin uzavřel s Hitlerem pakt o neútočení.

Mnozí Češi a Slováci se rozhodli bojovat proti fašismu. 12 tisíc jich odešlo do řad britské armády. Větší část jich v Sovětském svazu vstoupila do 1. československého armádního sboru, kde bojovalo 60 tisíc Čechů, Slováků a také Židů. Východní fronta byla hlavním bojištěm druhé světové války. Na straně Německa zde stálo 3 miliony vojáků (později to bylo 2 miliony 300 tisíc). Od léta 1944 se snažilo postup spojenců v Normandii zastavit půl milionu německých vojáků. O nelehké cestě a statečnosti našich vojáků na východní frontě vypovídá dokumentární film „Bojovníci od Sokolova – deníček spojařky“ z roku 2015.

 

sokolovo 600

Vojáci prvního čs. praporu při obraně Sokolova v březnu 1943. Zdroj

 

  1. Oceánie, Eurasie a Eastasie. Dočkáme se již brzy?
  2. Význam protivládních demonstrací
  3. Nad filmem Den poté
  4. Před prezidentskými volbami 2023